Povídky Jana Hauberta nejsou jediným literárním dílem souvisejícím s osobnostmi tuzemské hudební scény, se kterým modřické vydavatelství přišlo. Vedle básní hudebníka kapely Echt!, textů knížete pornofolku Záviše či knihy Ukopnutý palec skupiny Čankišou je to Haubertova třetí kniha.

V roce 2005 vydal Básně aneb Visací zámek podle Jana, o dva roky později vzpomínkovou knihu psanou formou podobnou deníku Hluboká orba aneb 20 let Visacího zámku. Poslední zmíněný titul byl dokonce nominován na Cenu Josefa Škvoreckého.

Knihu tvoří patnáct krátkých textů

„Povídky jsou ideální literární útvar pro tuto uspěchanou dobu,“ říká Jan Haubert, který se jako povídkář představil poprvé. Patnáct krátkých textů obsažených ve sbírce lze zařadit na pomezí povídky a fejetonu. Autor pracuje s kontrastem formy a obsahu, každý z příběhů graduje k závěrečné pointě. Z hlediska stylu často připomíná satirické povídky Stephana Leacocka. Grotesknost sdělení ještě umocňují dvě desítky tematických kreseb Zbyňka Kouby.

Haubert se věnuje svým vzpomínkám, které jsou však tematicky velmi rozrůzněné. Jedná se o reminiscence z dětství či školních let a především z doby dospívání strávené v totalitním režimu. Nemalou část představují také zážitky s kapelou Visací zámek od počátků až do současnosti.

Čtenář se stane svědkem autorových prvních zkušeností s rokenrolem, výslechu v Bartolomějské, neúspěšného pokusu o emigraci nebo podivného turné po Americe. Veselá nota vyprávění zdůrazňuje absurditu dění, místy se jí však prolíná i lehká melancholie. Všelijaké povídky lze jistě doporučit jako příjemný dárek pod stromeček nejen pro hudební fanoušky.