Jako typický fachidiot jsem knížku zcela prozaicky zakoupil coby pramen dokládající prorůstání slovní zásoby převzaté z indických jazyků do angličtiny; tedy nikoli pro předpokládané lechtivosti obvykle spojované s dílem klasika staroindického artis amandi Vátsjájany, jehož Kámasútra (Poučení o rozkoši) se na Západě neprávem zařadila mezi povrchně zjednodušující symboly Indie spolu s posvátnými kravami, svatými muži, žebráky, jogíny či vypjatou spiritualitou.

Když jsem však knížku začal číst, namísto nudné excerpce slovníkových hesel mě čekal neobyčejný čtenářský zážitek. Rabelaisovsky burleskní příběh plný náznaků, skrytých, ale vzápětí zlehčovaných poselství, slovních hříček, vzpomínek na dětství a dospívání hlavního protagonisty v jihoindickém Mangalúru 50. a 60. let, poznamenaných chudobou, konzervativním katolickým prostředím a podvědomým prahnutím po barvotiskovém světě hollywoodských filmů, Campbellovy krémové kuřecí polévky a příběhů z Time či Reader´s Digest.

Hledání názvu

V novém vtělení (avatáru) nyní knížka vyšla ve vynikajícím českém překladu Miroslava Jindry pod názvem Vrať se, ó Kámasútro! a bylo pro mne potěšením přispívat překladateli podle svých možností radou a vysvětlením kulturních zvláštností. Překlad byl pořízen podle amerického vydání, pro něž se Richard Crasta skryl pod pseudonymem Avatár Prabhu (doslova "vtělený Pán"), aby se - podle vlastních slov - "distancoval od koloniálního aktu, jímž Portugalci před 300 lety obrátili jeho hinduistické předky na křesťanství, navykli je na vepřové a podobnou stravu s vysokým obsahem cholesterolu a vystavili je zvýšenému nebezpečí infarktů".

Poté, co zavrhl názvy typu Pelvic Paradise Lost (Ztracený ráj krajiny pánevní) či Desire Under the Coconut Trees (Touha pod kokosovníky), autor pro svůj román zvolil titul Zkorigovaná Kámasútra, jímž se pokusil naznačit, že Indie Kámasútry je zároveň moderní, dynamicky se rozvíjející zemí, která se výrazně liší od zavedených "exotických" stereotypů.

Naproti tomu český titul (neméně legitimně) navozuje pocit nostalgie po ztraceném mládí hlavního hrdiny, jenž se obtížně vyrovnává se svým dospíváním a rozvíjející se sexualitou, stejně jako po idylických časech, kdy se jeho země ještě nemusela pracně vyrovnávat s požadavky moderní doby.

Za hlavní zdroj své individuality považuje autor skutečnost, že je "jediným indickým kónkanským katolickým newyorským spisovatelem na této planetě". Výjimečný je ale i jako skvělý vypravěč, jenž dodává líčením milostných tužeb hlavního hrdiny punc autentického prožitku, mistr slovních hříček a vynalézavý mystifikátor, jenž autobiografické motivy vydává za fikci a naopak.

Navíc se odmítá podvolit požadavkům "politické korektnosti", jež je podle jeho mínění neslučitelná s tvůrčí svobodou, a nebojí se tedy obvinění ze sexismu či machismu, pokouší-li se o autentickou výpověď. Knihu - dnes už i v českém překladu - považuji za literární lahůdku, kterou by bylo škoda si nechat ujít.

Avatár Prabhu: Vrať se. ó, Kámasútro!, přeložil Miroslav Jindra, Faun, 410 stran, cena neuvedena