Obě herečky si Ungelt vyzkoušely poprvé, stejně jako spolupráci s režisérem Ladislavem Smočkem. Pro něho je to ale již šestá zdejší inscenace a každá z nich je zážitkem z citlivého přečtení autora a příkladné herecké práce.

Obě ženy na útěku

Dvě ženy se potkají uprostřed noci na osamělé silnici. Obě jsou na útěku – jedna z domova důchodců, druhá od bezmezné služby rodině – a obě cítí, že mají ještě právo zažít ve svém životě vzrušující chvíle. A taky že je prožijí. V nočním lese, na statku, na hřbitově a dokonce i ve vězení. Ale hlavně nacházejí zvolna a složitě cestu jedna ke druhé a tím i k poznání sebe sama.

Od vzájemné antipatie dojdou až k vyznání, které může mít podobu na první pohled podivuhodné, leč v kontextu hry ústrojně znějící prosby: Přijď se najíst na můj hrob!

Hořká i úsměvná komedie

Na útěku je hořká i úsměvná komedie, při níž je na místě bouřlivý smích i tiché dojetí. A to nejen díky textu samému, ale především díky hereckým výkonům v citlivé Smočkově režii. Jana Štěpánková drží svou půvabnou důchodkyni Claude v poloze vědoucí ironické nadsázky, okouzlujícího šarmu a vtipu, ženské poťouchlosti a radosti z každého dobytého území.

Zlata Adamovská vytváří v Margot typ ženy, jež je věčnou otrokyní svého pudu někomu sloužit a o někoho se starat, v zásadě ctnostné manželky a matky, která při všem opojení svou vzpourou vláčí s sebou v kufru spolu s kastrůlky a bačkorami jistotu domácího krbu. Chcete-li na dvě hodiny zapomenout na stres, připojte se k jejich „útěku“ v Ungeltu. Funguje to bezchybně.