Stylizovanou figuru jako by odsunul do pozadí. Soustředí se na pozorování mlčenlivých objektů, které bychom mohli také chápat jako zástupné zrcadlení lidského bytí.

Po dvou letech od výstavy Salome v zahradách Pražského hradu se vrací do výstavního prostoru se zcela novými, vesměs nefigurativními fotografiemi. Poprvé je česká veřejnost uvidí v Praze od 8. prosince do 16. ledna na výstavě Znejistění středu v Galerii 5. patro.

Fascinace zátiším

Fascinace zátiším ovšem není u Pinkavy otázkou až této doby. V jeho díle se předmětné fotografie objevovaly již dříve. „Chci ukázat, že je v mé tvorbě patrný určitý oblouk, že nefigurativní práce pro mě nejsou zásadním zlomem, ale něčím, co začalo již dříve a co až dnes doznává jakýsi snad celistvější tvar,“ vysvětlil.

Foucaultovo kyvadlo (střední část triptychu, 2009)

Foucaultovo kyvadlo (střední část triptychu, 2009)

FOTO: Ivan Pinkava

Expozice představí sourodý celek předmětných fotografií, které, kombinované s těmi figurativními, hrají roli lidské paměti.

„Fotografie by se v instalaci výstavy měly vzájemně prolínat a mít jakési rovnoprávné postavení, což není úplně jednoduché, protože figurální fotografie má tendenci vždy působit na diváka sebestředným dojmem. Byl bych rád, kdyby ztráta figury umožnila divákovi číst mé fotografie abstraktněji a svobodněji, nabídla jinou, nečekanou zkušenost,“ řekl Pinkava.

„Mé starší věci jsou a často byly interpretovány jako svého druhu romantické. Ty nové to moc neumožňují, do jisté míry jsou odromantizovány a občas do nich prosakuje vedle ticha a světla určitá brutalita a temnota. Jiným způsobem i formou se mi vracejí pojmy znejistění, konečnosti, ztráty... Tedy to, co je pro zátiší tak charakteristické, i když právě slovo zátiší pro tyto fotografie nemám moc rád.“

Ateliérové snímky

Všechny snímky vznikaly v ateliéru. „Na figurativních fotografiích mě mimo jiné zajímá, jak je možné bytost abstrahovat až na jakýsi svůj předobraz, i když to může znít instrumentálně a krutě. A obráceně – u nefigurativních fotografií to, jak mohou dokonale zastupovat nepřítomného člověka včetně jeho emocí. Obojí se doplňuje. Proto mi přijde přirozené, že nakonec fotografuju vše na stejném místě, tedy v ateliéru.“

Na nové snímky z posledních dvou tří let mělo prý vliv i to, že se Pinkava odstěhoval z Prahy a je víc konfrontován s přírodou, všedními předměty i určitou dobrovolnou izolací.

„Mnohem soustředěněji než ve městě můžete na venkově vnímat čas nejen v přírodě, ale i jak se podepisuje na věcech vás obklopujících. Není možné si nevšimnout, že věci mají také svůj osud, krásu, výraz a příběh, včetně vlastního nevyhnutelného konce. Fotografie kdesi a kýmsi odhozených starých dek či obyčejných gaučových matrací právě s touto zkušeností zkoušejí pracovat,“ uvedl.

Josef Sudek mistrem zátiší

Za mistra zátiší je považován legendární Josef Sudek. Pinkava přiznává, že v některých snímcích může být patrný vzdálený odkaz k jeho tvorbě, a také k Janu Svobodovi. „V každém případě mě ale nezajímá parafráze. Je to prostě vztah k těmto autorům, k jejich jedinečnosti a vnímavosti. Je nemožné tyto autory minout,“ zdůrazňil.

Instalace asi dvacítky snímků je součástí fotografova uměleckého vyjádření. Výstava v intimním bytovém prostoru bude jiná i ve formálním aspektu – dosud převažující výškový formát vystřídá ve valné většině rozměr horizontální. Zároveň s výstavou vydá nakladatelství Torst autorovu monografii.