Po obou koncertech lze říct, že ČF je v nejlepších rukou - už dlouho jsme ji neslyšeli hrát tak pozorně, vyrovnaně a především inspirovaně. Dirigentova zkušená ruka se již projevila: orchestr šlape jako hodinky a na muzikantech je vidět, že je těší hrát pod Mácalem, jehož gesta prozrazují zkušenost práce s americkými orchestry s jistou, ale přijatelnou mírou divadelnosti.

Prokofjevův druhý klavírní koncert g moll byl asi největší událostí obou vystoupení. Poprvé se v Praze uvedl gruzínský klavírista žijící v USA Alexander Toradze - jeho technika spojená s výrazovou perfekcí vyvolává úžas. Doprovod orchestru byl ideální.

Mácalovi se jeho pražská inaugurace povedla a ČF v něm konečně snad získala šéfdirigenta v nejlepších tradicích Talicha, Ančerla a Neumanna.