Kniha Fotbal pod žlutou hvězdou: Kopaná, radost a smrt

Sportovní reportér František Steiner o nich napsal knížku Fotbal pod žlutou hvězdou. Jako každý okupant a tyran potřebovali Němci ve svých táborech klid. Proto dovolili deportovaným před odjezdem na smrt hrát divadlo, uvádět operety a opery, v jakkoli omezeném měřítku, a hrát fotbal. Nechtěli, aby mysleli na osud nebo dokonce na vzpouru, útěky.

Mělo to dvě stránky. Německou a židovskou. Ta židovská by se dala přirovnat k tanci nad hrobem. Ale jako všechno špatné to mělo i jeden dobrý rys. Povzbuzení. Sportovcům i divákům to připomínalo dávno odešlé doby, kdy žili normálně, beze strachu z transportů na východ, hrůzy z předčasné násilné smrti, než byli okradeni o všechen svůj majetek, byty, šaty a zaměstnání, a nakonec proměněni v popel.

František Steiner napsal krásnou, až dojemnou knížku o lidech, kteří většinou už nežijí. Vstoupil jí do skvostů sportovní literatury. Odhaluje jako moderní archeolog zdánlivá tajemství terezínského fotbalu. Němci zneužívali všechno a všechny, i fotbal. Dovolili, čeho se nemuseli bát. Sport nemá zuby, revolvery nebo kulomety. Sport nepodvrací.

A tak horliví a schopní sportovní židovští funkcionáři z Čech, Rakouska a Německa a Dánska, Francie a Itálie, reprezentanti jednatřiceti národností sestavili soutěže mužstev, ve dvorech někdejších jezdeckých kasáren, zvaných za okupace Drážďanská nebo Magdeburská, o sedmi hráčích po pětatřiceti minutách. Na dvůr se vešlo kolem tří a půl tisíce diváků. Hrálo třicet dva až třicet šest mužstev, liga, divize, dorost a žáci. Pro hráče i pro diváky to byl na pár chvilek únik ze světa tyranie do pomyslného údolí svobody, normální existence.

Kuchaři, Spedice, Sklad použitého textilu, Sportovci, Elektrikáři nebo Řezníci, Krejčí, Péče o mládež a zahradníci nebo Továrna na bedny a další. V každém mužstvu hrál některý z někdejších internacionálů, jako Ignác Fischer z Hakoah Wienna, Pavel Mahrer z FC Teplice, Oldřich Ekstein z pražského Meteoru VIII. Známí fotbalisté Egon Reach, Bubi Schrötter, Jan Burka, jehož dcera získala po válce první místo na mistrovství světa v krasobruslení, a další. Padlo šest set třicet osm branek.

Ze židovské strany odpovídal za fotbalovou ligu německý atlet z Cách, Fredy Hirsch, nádherný muž, který zahynul v Osvětimi Březince po masové vraždě českých židů v tak zvaném Rodinném táboře, jehož osazenstvo chtěli nacisté vyměnit s Američany za nákladní auta, v noci ze 7. na 8. březen 1944.

Steiner se snažil propojit terezínský fotbal s jeho šťastnějšími příbuznými od jeho začátku až k současnosti, což byl skoro nesplnitelný úkol, ale i jako pokus obstojí. Napsal svou knížku čtivě, obsažně, zajímavě, zábavně a poučně.

Zachytil německý podvod, další z tahů podvodné nacistické propagandy, v níž se měla stát stokrát opakovaná lež pravdou a z nedůvěry obecenstva důvěra. Sestavil galérii portrétů živých i mrtvých židovských fotbalistů, kteří si směli před smrtí zahrát, asi jako v někdejších vězeních dovolili na smrt odsouzenému, aby poslední noc strávil s kněžkou lásky, v Čechách neslavně proslulou Tonkou šibenicí.

Je to poctivá, krásná knížka, nejen pro blízké pozůstalé, ale pro mladé lidi, kteří vyznávají obětavost, vytrvalost, touhu po poctivém a čestném vítězství a kteří mají rádi kopanou, sport století.

Autor článku je spisovatel.