Sportovní reportér František Steiner o nich napsal knížku Fotbal pod žlutou hvězdou. Jako každý okupant a tyran potřebovali Němci ve svých táborech klid. Proto dovolili deportovaným před odjezdem na smrt hrát divadlo, uvádět operety a opery, v jakkoli omezeném měřítku, a hrát fotbal. Nechtěli, aby mysleli na osud nebo dokonce na vzpouru, útěky.

Tanec nad hrobem

Mělo to dvě stránky. Německou a židovskou. Ta židovská by se dala přirovnat k tanci nad hrobem. Ale jako všechno špatné to mělo i jeden dobrý rys. Povzbuzení. Sportovcům i divákům to připomínalo dávno odešlé doby, kdy žili normálně, beze strachu z transportů na východ, hrůzy z předčasné násilné smrti, než byli okradeni o všechen svůj majetek, byty, šaty a zaměstnání, a nakonec proměněni v popel.

František Steiner napsal krásnou, až dojemnou knížku o lidech, kteří většinou už nežijí. Vstoupil jí do skvostů sportovní literatury. Odhaluje jako moderní archeolog zdánlivá tajemství terezínského fotbalu. Němci zneužívali všechno a všechny, i fotbal. Dovolili, čeho se nemuseli bát. Sport nemá zuby, revolvery nebo kulomety. Sport nepodvrací.

A tak horliví a schopní sportovní židovští funkcionáři z Čech, Rakouska a Německa a Dánska, Francie a Itálie, reprezentanti jednatřiceti národností sestavili soutěže mužstev, ve dvorech někdejších jezdeckých kasáren, zvaných za okupace Drážďanská nebo Magdeburská, o sedmi hráčích po pětatřiceti minutách. Na dvůr se vešlo kolem tří a půl tisíce diváků. Hrálo třicet dva až třicet šest mužstev, liga, divize, dorost a žáci. Pro hráče i pro diváky to byl na pár chvilek únik ze světa tyranie do pomyslného údolí svobody, normální existence.

Mužstva se tvořila podle zaměstnání

Kuchaři, Spedice, Sklad použitého textilu, Sportovci, Elektrikáři nebo Řezníci, Krejčí, Péče o mládež a zahradníci nebo Továrna na bedny a další. V každém mužstvu hrál některý z někdejších internacionálů, jako Ignác Fischer z Hakoah Wienna, Pavel Mahrer z FC Teplice, Oldřich Ekstein z pražského Meteoru VIII. Známí fotbalisté Egon Reach, Bubi Schrötter, Jan Burka, jehož dcera získala po válce první místo na mistrovství světa v krasobruslení, a další. Padlo šest set třicet osm branek.

Ze židovské strany odpovídal za fotbalovou ligu německý atlet z Cách, Fredy Hirsch, nádherný muž, který zahynul v Osvětimi Březince po masové vraždě českých židů v tak zvaném Rodinném táboře, jehož osazenstvo chtěli nacisté vyměnit s Američany za nákladní auta, v noci ze 7. na 8. březen 1944.

Steiner se snažil propojit terezínský fotbal s jeho šťastnějšími příbuznými od jeho začátku až k současnosti, což byl skoro nesplnitelný úkol, ale i jako pokus obstojí. Napsal svou knížku čtivě, obsažně, zajímavě, zábavně a poučně.

Zachytil německý podvod, další z tahů podvodné nacistické propagandy, v níž se měla stát stokrát opakovaná lež pravdou a z nedůvěry obecenstva důvěra. Sestavil galérii portrétů živých i mrtvých židovských fotbalistů, kteří si směli před smrtí zahrát, asi jako v někdejších vězeních dovolili na smrt odsouzenému, aby poslední noc strávil s kněžkou lásky, v Čechách neslavně proslulou Tonkou šibenicí.

Je to poctivá, krásná knížka, nejen pro blízké pozůstalé, ale pro mladé lidi, kteří vyznávají obětavost, vytrvalost, touhu po poctivém a čestném vítězství a kteří mají rádi kopanou, sport století.

Autor článku je spisovatel.