Letošní motto festivalu odráželo obecný pocit krize uměleckého filmu, který se ocitl na okraji komerční produkce.

Hlavní cenu získal izraelsko-německý film Ajami, který natočili Scandar Copti a Yaron Šani. V něm sledujeme křehkou i výbušnou situaci soužití židů, křesťanů a muslimů v jednom malém sousedství v Jaffě, které se stává s několika postavami symbolickým obrazem Blízkého východu.

Už několik let bývají v Soluni nejcennější úplné retrospektivy, doplněné knižní publikací. Letos se tu představila tvorba německého teutonského filmaře lidských obsesí a běsů Wernera Herzoga, stejně jako svědka balkánského sudu s prachem Gorana Paskaljeviče, který studoval v 60. letech na pražské FAMU. Ten zde uvedl i svůj nejnovější emigrantský film Honeymoons (Líbánky), v němž líčí osudy dvou milostných párů – jednoho albánského, jednoho srbského, které opouštějí svoje vlasti, aby hledaly lepší život v očekávaném ráji na Západě, který už dávno není rájem. I kvůli tomu, že natáčel v Albánii, byl Paskaljevič (sám žijící v Irsku) označen srbským tiskem za zrádce.

„Ocitáme se v době krize národních států, kdy se z nacionalismu stalo jedno z nejhorších zel lidstva. Lidé žijí uzavřeni, nešťastni uvnitř svého malého státu, svého malého světa, aniž by se mohli konfrontovat s cizinou. A jak je tomu v případě Balkánu, stále platí za staré chyby svých předků,“ uvedl v Soluni Paskaljevič.