Ještě mu není dvacet, ještě má všeho na rozdávání. Lásky nejvíc. Snad proto potřebuje hodně křičet, provokovat, smát se i bouřit proti všemu, co není stejně mladé, krásné, nespoutané a plné nadějí. Trochu fracek, ale s poezií v duši i v notýsku. Ví, že je nejlepší a že to všem dokáže. Nevěříte? Vaše chyba!

Nejen on, také doba má sexappeal. Od strašlivé války už utekly dva roky a všechno vypadá krásně. Nový svět ve starých kulisách zdobí mladé dámy se smyslným držením těla na elegantních podpatcích, kavárny i hospody žijí bouřlivými debatami, v nichž už sice každý přísahá na jinou podobu budoucího života, ale ještě se to vyřídí hádkou nebo nejvýš drobným šrámem na duchu či na těle.

Jen Ona mu uniká

Ivan se víc vznáší, než chodí pražskými ulicemi a celý ten svět mu patří. Jen Ona uniká, přibližuje se až na dotek a zase neuchopitelně vzdaluje. Krásná, zkušená, divoká i tajemná Jana. Také ona provokuje, a nejvíc samozřejmě jeho. Oba jsou zamilovaní a přitom chtějí zůstat svobodní a sví. Do doby, která přetrhne idylu jejich nadějí, ale i nekonečných hádek, se ani trochu nehodí...

Kryštof Hádek a Karolina Gruszka – milenci v krásné i pekelné době.

Kryštof Hádek a Karolina Gruszka – milenci v krásné i pekelné době.

FOTO: Falcon

Tomáš Mašín si jako inspiraci vybral zápisky spisovatele a filozofa Egona Bondyho Prvních deset let. Posloužily mu však jen jako podklad k obecnějšímu vyjádření potřeby člověka zůstat za všech okolností sám sebou, nepodřizovat se moci, která odmítá či trestá myslící jedince, protože jsou nepohodlní. Toto téma – aktuální nejen v době, kdy se film odehrává – pak zpracoval jako portrét jedince ve vztazích s ostatními lidmi.

Individualista ale ne solitér

Vypráví sice především příběh velké lásky, ale důležité a dobře propracované jsou i vztahy hlavní postavy s dalšími aktéry příběhu, což je jedna z velkých předností Mašínova scénáře: jeho mladý hrdina je sice individualista, ale není solitér. Má zázemí ve vztahu s milujícím tátou, má kamarády a učitele, pohybuje se jako normální živý člověk v dosti zřetelně vymezeném prostředí.

Hned od počátku tak k němu i diváci mohou mít vztah, který se ovšem bude časem vyvíjet, proměňovat. Ivan zůstane pořád tím, kým je (ve dvaceti už se člověk nijak podstatně nemění), ale doba a lidé kolem něj ho postaví do jiného světla a jiných životních situací. Až mu bude nejhůř, už dávno ho budeme mít rádi.

Vedle atraktivně napsaných postav a emocemi nabitého děje uchvátí 3 sezóny v pekle výtvarným pojetím. Začíná už obsazením – herci i esteticky ladí, což je něco, co člověk vidí málokdy. Kryštof Hádek a polská herečka Karolina Gruszka jsou velmi uvěřitelní milenci v páru, kde ona má zřetelně navrch, Martin Huba je zosobněním milujícího rodiče, který ví, že teď už se může na syna jen dívat a až bude třeba, až si opravdu natluče, pomoci mu z nejhoršího.

Obraz je ve vzácné jednotě s textem

Také Jan Kraus je v tomto případě nápaditě zvolený typ poněkud nepříjemného, leč respektu hodného Ivanova mentora. Pokračovat lze až k menším rolím, obsazeným dobrými herci i z Polska (Tomas Tyndyk) a Slovenska (Táňa Pauhofová, Lubomír Kostelný). Podobně jako herci ladí i vše ostatní do jednotné atmosféry, na níž se podílejí kostýmy, masky, rekvizity, hudba i místa snímaná kamerou Karla Oskarssena, jenž přesně porozuměl Mašínovu záměru vyjadřovat se celistvě: obraz je ve vzácné jednotě s textem.

Film 3 sezóny v pekle je tak po Protektorovi další film, který přináší poutavě vyprávěný příběh, silné téma i postavy, dobré herce a atraktivní podívanou. Při pohledu na žebříček návštěvnosti kin mu lze jen držet palce, aby o to diváci stáli.