Toto je úryvek: řekl jsem jůzlovi, že vím, kdo psal žlutýho koně, nebaví mě, jak ze sebe děláme navzájem blbce, ale uklohnil jsem to tak, že tys mi to řekl před dvěma lety, když jsme popíjeli, že máš ten nápad, a že si na to asi už nebudeš pamatovat. On hraje dál svou roli překvapeného, a že prý to je jenom shoda okolností, dál prý věří v autorství Vietnamečky. takže hra na blbce pokračuje. (…) D.

Z této korespondence vyplývá, že hledaným autorem knihy Bílej kůň, žlutej drak je Jan Cempírek. Oba se v telefonu přímé odpovědi vyhnuli a na mailovou nabídku k rozhovoru neodpověděli (To se musíš zeptat někoho jiného – zněla nejvstřícnější reakce).

Cempírek ve svém portrétu uvádí mezi svými oblíbenými zeměmi jako první: Malajsie, protože má 5P (místo současného pobytu údajné autorky – Lan Pham Thi). Až do mého telefonátu bylo uvedeno na téže stránce v jeho Cestovatelském Curriculu Vitae také: 2000 – splňuji si svůj sen a otevírám v ČB v pavlačovém domě Staročeský dvůr Summer hostel, bohužel již předem limitovaný pouze čtyřměsíčním trváním. Ale byla to nezapomenutelná idylka! Keramik Petr – pan domácí chtěl jen symbolický nájem a sem tam zaplatit pivko, Vietnamec Tonda právě otevřel na dvorku asijskou hospodu s panáky rýžové vodky za 5 Kč…

Poslední citovaná věta, jejíž dvě jména se shodují s postavami knížky Bílej kůň, žlutej drak, už tam není, nedlouho po mém telefonickém dotazu zmizela.

Na vyzdvižení Lan Pham Thi se podílela řada lidí. Jediný, kdo se po zveřejnění mé první pochybnosti pokusil alespoň částečně o korekci a připustil pochybnosti, byl člen poroty ceny Knižního klubu, literární vědec Pavel Janáček. Ale trval na pozitivním hodnocení textu. Považuji to za jistou předzvěst pokračování debaty o knížce. Čtenáře, které to bude zajímat, čeká někdy legrační, někdy nudná obhajoba stanovisek, jejichž autoři uvěřili, že autorkou je česká Vietnamka, a nadšeně knihu chválili. Budou tvrdit, že na kvalitě se nic nemění. Z mého pohledu také ne: ta kniha je silná jako pátý čaj z jednoho pytlíku pigi.

Průkaznější literární blamáž dokazující, v jakém manipulativním prostředí žijeme a jak málo se dá věřit médiím, se v Česku zatím neobjevila. Ale pokračování autor dobře nevymyslel. Byl by býval hvězdou, kdyby se přihlásil na vyhlášení ceny. Škoda. Teď už je to jen, jak napsal David Jan Žák, hra na blbce.

 

Zveřejněno ve čtvrteční literární příloze Práva Salon. V pátek informaci bez udání zdroje potvrdil Týden.cz.