Progresivní rock kingcrimsonovského střihu přinášely nahrávky skupin Švehlík a Marno Union. Přestože styl měl své posluchače, Richter u něj nezůstal a začal se věnovat radikálním experimentům s hluky a smyčkami. Nejdále v nich dospěl v triu s folkovým zpěvákem Oldřichem Janotou.

Minimalismu a ambientu se zas věnoval od půlky osmdesátých let v Richter Bandu a posléze v souboru Santus Musicus. V devadesátých letech však hrál i s jazzovou zpěvačkou Janou Koubkovou v Guru Bandu či absorboval postupy world music při spolupráci s Ian Woodem a jeho Wooden Toys. Zapomenout nelze ani na to, že Richter byl také členem Dunaje, s nímž natočil první desku Iva Bittová a Dunaj.

Nešťastná koncepce desky

To vše postihuje dvojalbum Richtig Music, které však kvůli své koncepci těžko Richtera objeví pro širší publikum. Na to je příliš roztříštěné a dnešní zmlsaní posluchači se těžko budou prokousávat k vynikajícím ambientním skladbám přes historické nahrávky z poloviny sedmdesátých let, které jsou nejen špatné technicky a přece jen poplatné době.

Chronologické řazení snímků i šíře záběru se zde ukázala jako kontraproduktivní. Vhodnější by bylo pojmout jednu desku jako ambientně minimalistickou a druhou jako rockovou či rockově jazzovou, postavenou na hybnějších rytmických skladbách. Vybrané tituly by v závěru mohli doplnit archivní bonusy.

Zejména první deska je příliš rozbitá, i na druhé však vadí zařazení pulsujících rozjásaných nahrávek Guru Bandu a Wooden Toys za úvodní náladotvorné skladby Richter Bandu a Sanctus Musicus. Atmosféru definitivně zničí přímočará divadelní písnička Hola Hola z představní Hobit.

Jaroslava Riedela, který tak skvěle zpracoval plastikovské archivy, tentokrát nelze pochválit, před kontraproduktivní snahou ukázat vše, měl vybrat to nejlepší z nevydaného materiálu - také proto, že některé z Richterových starších projektů přiblížilo vydavatelství Black Point.

Pavel Richter: Richtig Music, Indies 79:05 a 76:22