Renomé vážené instituce i osobnosti ovlivnilo občanskou odvahu dalších lidí. ČF stvrdila svůj postoj i v listopadu, kdy se koncerty postavila na stranu stávkujících studentů.

Politické změny se dotkly vážné hudby především repertoárově, odstranění politické kontroly umožnilo návrat velkých exilových jmen – morální i umělecký profil Rafaela Kubelíka, Rudolfa Firkušného a dalších byl uctíván celou společností.

Otevření hranic přineslo možnost poznávat svět

Stejně nadšeně byl vítán příjezd zahraničních osobností, jež odmítaly návštěvu okupovaného státu (Leonard Bernstein). A nezapomeňme na uvádění děl dříve zakazovaných či proskribovaných skladatelů jako Karel Husa, Jan Novák, Miloslav Kabeláč a jiné.

Otevření hranic přineslo možnost poznávat svět a navázat na tradice českého muzikantství v cizině. Při uvolnění školského systému a větší spoluprací s cizinou se tak hlavně mladým dostalo možnosti pobývat v zahraničí, a tak některé talenty odkryla až cizina (Martina Janková, Libor Nováček).

Vážnou hudbu je nutné finančně podporovat

K nám zase proudily hvězdy, o nichž se nám předtím jen snilo – Luciano Pavarotti, Plácido Domingo, José Carreras a jiné. S tím souvisí i množství nových festivalů – některé z nich sice zanikly, další vznikají. Z nových orchestrů jmenujme Pražskou komorní filharmonii Jiřího Bělohlávka, předtím neuváženě odvolaného částí České filharmonie, nebo vznik řady souborů tak zvané autentické interpretace staré hudby.

Největší střet, který vážná hudba v novém prostředí prodělává, je s tržním prostředím a komercí. Dokazuje, že naše společnost je teprve na počátku transformace. Západní demokracie již dávno pochopily, že vážnou hudbu je nutno finančně podporovat, sama si na sebe nevydělá. Pokud budou mít orchestry problémy s existencí (některé i zanikly) a s platy hudebníků, bude pokračovat odliv muzikantů do zahraničí a cesta k etickému úpadku společnosti bude otevřená.