Teď Sir Nicolas slibuje, že v květnu příštího roku ještě osobně vypraví do kin film Nickyho rodina o tom, co se tehdy stalo a jak zázračně jeho příběh ještě dnes a právě dnes působí. Film dostane ke 101. narozeninám a jeho režisér Matěj Mináč jedná o tom, aby cesta Nickyho rodiny za diváky začala na festivalu v Cannes.

„Už dávno jsem chtěl začít točit pohádku, kterou mám prakticky připravenou, už dávno sním o tom, že natočím komedii. Ale cožpak je možné opustit příběh, dokud ještě žijí jeho aktéři? Za pár let už bude jen legendou,“ řekl minulý týden Matěj Mináč hned poté, co diváci první dvacetiminutové ochutnávky jeho celovečerního filmu osušili slzy nad těmi téměř sedmi stovkami voleb vpravdě Sophiiných: když se máma a táta rozhodují, zda si nechat u sebe maličké milované dítě a riskovat jeho smrt, nebo ho poslat samotné do neznáma a vědět, že žádné příště už nejspíš nebude, je to čirá hrůza – a po ní velké dojetí.

To když pak ty „děti“ po více než padesáti letech děkují muži, o jehož existenci neměly tušení, protože on sám nepovažoval za nutné se svým činem pochlubit a ukryl ho v dokumentech na půdě, kde je pouze náhodou našla jeho žena.

Co způsobila Síla lidskosti

Reakce na Mináčův předchozí dokument o Wintonově skutku Síla lidskosti přímo vyvolaly vznik filmu Nickyho rodina. Ohlas totiž předčil všechna očekávání nejen množstvím ocenění, která Winton dostal po celém světě.

„On sám tvrdí, že všechny ty medaile jsou dobré leda k tomu, aby si je člověk před spaním připnul na pyžamo a přidává poznatek, že čím menší země, tím větší a těžší dává vyznamenání,“ řekl Mináč s úsměvem o muži, jemuž vstoupil do života a zvěčnil ho pro celý svět. Pak vyprávěl o hlavních událostech, které ho inspirovaly k natočení nynějšího filmu.

„Nejvíc nás ohromilo, že film Síla lidskosti uvádějí v rámci vzdělávacích projektů ve 30 zemích světa, kde ho viděly milióny studentů. Mnozí z nich nám začali psát, že když Winton dokázal tak jednoduše zachránit tolik dětí, i oni chtějí něco vykonat.

A skutečně se dozvídáme, že doslova pod vlivem tohoto příkladu začali mnozí mladí lidé navštěvovat domovy pro seniory i dětské domovy, že díky jedné z takových akcí se podařilo zachránit HIV pozitivní děti v Kambodži a v Africe.

Ještě máme v paměti Wintonův vlak, který vypravily České dráhy a který měl v Londýně přijetí srovnatelné s Rolling Stones. A české děti spustily kampaň za udělení Nobelovy ceny míru pro Sira Nicolase Wintona. V petici, kterou už podepsalo na 70 tisíc žáků, to formulují v tom smyslu, že by výbor měl konečně ocenit někoho, kdo si to opravdu zaslouží,“ dodal Mináč.

Film Nickyho rodina je kombinací dokumentu a hrané rekonstrukce. V dokumentární části zachránění vyprávějí své osudy (někteří se ve svých oborech i proslavili, jako třeba Renáta Laxová, která je odbornice světového formátu v genetice) i vzpomínky na loučení s nejdražšími. Nevěděli tenkrát, že je to loučení navždy…

Historie se uzavírá, příběh žije

Kromě jejich vzpomínek se dozvíme i o Wintonových dnešních následovnících a také o tom, jak Wintonův čin působí na osobnosti jako jsou dalajlama, nositel Nobelovy ceny Elie Wiesel či Madeleine Albrightová.

Dokumentární záběry točil Mináč s kameramany Dodem Šimončičem, Antonínem Daňhelem a Martinem Kubalou čtyři roky po celém světě a má jich pro střihače Patrika Pašše připraveno 350 hodin. Kromě toho vzniklo 11 hodin hraných rekonstrukcí toho, co se tehdy stalo. Mináč totiž objevil během příprav i některé nové skutečnosti, jako třeba příběh švédské špiónky nasazené gestapem na Nicolase Wintona. Měla zjistit, co se za jeho činem skrývá za „nekalé rejdy“, a nakonec to byla ona, kdo vyvezl do Švédska prvních pětadvacet dětí. Ve filmu ji hraje Aneta Faitová, Nicolase Wintona Michal Slaný, jednu z matek, které navzdory zoufalství z odloučení vyslaly své děti za záchranou, ztvárnila velmi působivě Klára Issová.

„Nickyho rodina se skládá nejen z 5000 lidí, kteří dnes žijí v rodinách zachráněných dětí. Patří do ní všichni, kdo chtějí s naším světem udělat něco pozitivního,“ uzavírá Mináč, jenž se tímto tématem zabývá fakticky už od svého hraného debutu Všichni moji blízcí, který vrcholil dokumentárními záběry z prvního setkání Nicolase Wintona s „jeho“ dětmi, které zorganizovala BBC. Filmem Nickyho rodina, jenž je mimo jiné svědectvím o mladých lidech, pro něž je Wintonův čin víc než jen příběh z plátna, se tato historie filmařsky uzavírá, ale dál žije svůj život mezi milióny lidí.