Článek
Kapela se za dvě desetiletí na scéně etablovala a udržuje si pozici vynikajícího koncertního souboru, který udivuje energií. Čeho byste ještě chtěli dosáhnout?
Pete: Dostali jsme do bodu, kdy víme, kdo jsme a že se to už dál nezmění, ve světě punku máme svou pozici, akceptovali jsem ji. Kdybychom se dostali výš, tak bychom byli nadšení, ale víme, kde jsme. Řekl jsem to při koncertu v létě 2009 - před dvaceti lety jsme hráli jako předkapela Exploited a letos zase hrajeme na stejném pódiu jako Exploited. Nic se nezměnilo, i když jsme se zlepšili, líp hrajeme, máme lepší písně, větší publikum, ale výrazně dál jsme se nedostali.
Co je podstatou punku?
Phil: Podle nás je punk o tom být tak dobrý, jak jen můžeš, a pořád se posouvat se dopředu. To jsme vždycky dělali. Každý koncert a každá deska jsou o tom, že cítíte, že jste tak dobří, jak jen můžete být. To je taky jeden z důvodu, proč nehrajeme jen písně z prvních dvou alb, snažíme se odevzdat vždy vše, co odevzdat můžeme.
Pete: Když bychom nebyli dobří, neměli bychom z hraní potěšení.
Proč nekončíte jako mnoho punkerů u opakování písní z prvních dvou alb?
Phil: Když máme nové album, tak se snažíme hrát písně z něj. Nezůstáváme u toho, že bychom hráli jen písně z desky Prohibition. Baví nás hrát. Vždycky nazkoušíme všechny písně z nového alba, i když se nakonec dostaneme do bodu, že si musíme říci, že opravdu dobré jsou jen dvě tři věci.
Co vás zlákalo na punku?
Pete: Pamatuju si chvíli, kdy jsem slyšel první album Ramones. V té době jsem už hrál na kytaru, a když jsem poslouchal jejich desku, tak jsem si řekl - ty jo, to je úplně odlišné od všeho, co jsem do té doby slyšel. Začátek sedmdesátých let byla doba glam rocku, T. Rex, Sweet a Status Quo, ale tohle bylo, jako když v autě uvolníte ruční brzdu. Úplně skvělé, vzrušující, nebyl důvod dělat cokoli jiného.