Fakta o cestě k moci a o vládě posledního Plantageneta na anglickém trůně jsou sice identická s historickými záznamy Thomase Mora, z jehož díla vycházel Shakespeare, nijak se ale nevymykají způsobům vládnutí v pozdním středověku druhé půle patnáctého století. Současná historiografie se kloní spíše k pozitivnímu hodnocení panování Richarda III. To ovšem nic nemění na tom, že neduživou postavu v čele Anglie z časů války růží, vnímáme dnes spíše z obrazu, který světu vnutil velký dramatik.

Průrva v duši Anglie

 V Jihlavě hru v překladu Martina Hilského nastudoval Jiří Fréhar a Martin Valouch v titulní roli obdařil postavu vší zlolajnou potměšilostí, lstivostí a krvelačnou pomstychtivostí při bezohledné cestě k vládě. Neštítil se na ní ani vražd dětí.

S Fréharovým pojetím koresponduje práce scénografky a kostymérky Evy Brodské. Stěny z hrubého kamene tvoří dokonalou iluzi hradních prostor královských sídel i žalářů, průrva napříč scénou naznačuje rozpolcení o moc válčící Anglie. Končí v ní poražení a zavraždění. Končí v ní také Richard, zavalený nakonec symbolicky bortícími se zdmi. Kostýmy jsou promyšleny na kontrast barevnosti, končícího práva, a černě, nastupující zvůle.

Rozporuplné herecké výkony

Příznakem režijní koncepce je ale právě ta zeď. Hilského překlad patří k skvostným, krásné slovo v něm dominuje a odkazuje na bohatost češtiny, To však neznamená, že by herci měli končit u statického pronášení replik na úkor hereckých akcí, jichž Shakespearův Richard III. nabízí plnou náruč. Vymykají se jen Ludmila Forétková (Alžběta), Taťána Schottnerová (Markéta) a Ondřej Šípek (Clarens). Jiří Vobecký (Oxford a Hastings) by měl zapracovat na příliš sykavých sykavkách.

Inscenačním vrcholem je exponovaný dialog Forétkové s Valouchem, když Richard oznamuje Alžbětě úmysl oženit se s Annou (Hana Briešťanská). Zavile zoufalý střet osobnostních protikladů! Retardující je defilé popravených a zavražděných před bitvou, ve které Richard marně nabízí království za koně. Stejně tak nelogicky působí vedle velebných fanfár Václava Hálka některé zpívané pasáže hry v duchu jakýchsi "sousedských" melodií.

Horácké divadlo Jihlava - William Shakespeare: Richard III. Přeložil Martin Hilský. Režie Jiří Fréhar, dramaturgie Marie Procházková, scéna a kostýmy Eva Brodská, hudba Václav Hálek.