Neklidná rytmika ukotvená hlavně ve funku a nespoutané instrumentální improvizace přitáhly už před lety k "minutám" zvídavé publikum. Vyhledávaná klubová senzace si udržela úroveň i v novém tisíciletí a k funky a jazzrocku přidává nové inspirační zdroje.

Na prvních deskách skupina spíše prohlubovala vlastní styl, nevyvíjela se ale stylově, "do šířky". Dream se vydal opačnou cestou, každá píseň má odlišnou náladu, spojuje je jen charakteristický zpěv a způsob hry na kytaru.

Třeba třetí track připomíná zběsilé ska, čtvrtý je klasická pop-jazzová kytarovka ze sedmdesátých let ála George Benson, zatímco pátý zpomalí a zaujme arabskou náladou. Vyložený hit v popovém smyslu, který by chytlavostí fascinoval až do zblbnutí, tu nenajdeme, ale to jistě u skupiny -123 minut nelze chápat jako kritiku. Na to jsou tu jiní.

P.S. Pro extrémní diskofily Dream vychází i jako vinylová deska.    

Celkové hodnocení: 75 %