Hlavní obsah

Nový film Pamětnice jako abiturientský sraz hereckých legend

Právo, Věra Míšková

Film Pamětnice, který právě vstoupil do českých kin, se zrodil z nápadu shromáždit před kameru všechny žijící herecké legendy. „Teprve potom jsem začal přemýšlet o příběhu, ve kterém by mohli společně hrát,“ říká autor projektu Tomáš Magnusek, který je jediným producentem a také představitelem vnuka hlavní hrdinky v podání Libuše Švormové.

Článek

„Vzal jsem peníze, které jsem měl na barák a natočil film,“ přiznává pětadvacetiletý učitel a humanitární pracovník a dodává: „Teď už se mnou žena mluví.“ Film ho stál pět miliónů a vznikl za 21 dnů v penziónu jeho rodičů a v jeho vlastním panelákovém bytě.

Příběh přivádí do Náchoda absolventy gymnázia, kteří tu maturovali v roce 1949. Jedna studentka však tehdy nebyla k maturitě z politických důvodů puštěna a nyní přijíždí vypátrat, kdo byl autorem udání, jež celé její rodině zničilo život.

Chybí dramaturgická konzultace

„Je pravda, že scénář postrádá dramaturgickou konzultaci, když jsem přišel na natáčení, bylo už na všechno pozdě, nemohl jsem s tím nic dělat, ale přesto to považuji za úctyhodný pokus,“ řekl o projektu režisér Jiří Krejčík, který přijal maličkou roli profesora.

Role bývalých žáků si s Libuší Švormovou zahráli například Stanislav Fišer, Stanislav Zindulka, Josef Somr, Miloš Nesvadba, Květa Fialová, Libuše Havelková, Antonie Hegerlíková, Lubomír Kostelka, Jan Skopeček, Lubomír Lipský a také nejstarší žijící herečka Zita Kabátová, za kterou – jakožto někdejší profesorkou – zajel štáb do nemocnice.

Zábavné historky byly zábavnější

Hereckou účast neodmítli Pavel Zedníček, Miriam Kantorková ani neherci Jan Cimický, Kamila Moučková a mnozí další. Dramaturg nebyl jediný, kdo filmu chyběl, také režiséra by potřeboval řádově zdatnějšího než je Vlado Štancel a – jak ukázala vystoupení některých herců po novinářské projekci – kdyby je Magnusek jen přivedl na večírek a nechal vyprávět vlastní historky, byla to nejspíš větší zábava.

„Nikdo už neslyší, nikdo si nic nepamatuje. Když nás sváželi do Náchoda, trvalo to od půl čtvrté ráno do půl dvanácté, protože jeden zapomněl, v kolik má být připraven, jiný se dvakrát vracel. Ale sranda byla ohromná,“ zavzpomínal se smíchem Stanislav Fišer.

Tomáš Magnusek jim tu srandu dopřál a dal na to vlastní peníze. Bez komentáře.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám