Deska ukazuje, že Žbirka umí skládat (nebo si vybrat schopné skladatele), což z něj dělá na pražské popové scéně téměř výjimku. Jeho písničky dávají smysl, mají měkký, zpěvný popový charakter a současně se vyhýbají trapné primitivnosti, omílání jednoho nápadu tři minuty.

Aranžérsky rovněž odvedl velmi pěknou práci. Je to pestré, ne příliš tvrdé, bez slizké příchuti syntetického popu. Žbirka stále více připomíná indie-pop-rock z 80. let, ctí tradici kapel typu R.E.M. a přidává do nich trochu svého oblíbeného McCartneyho.

Texty o něčem

Spolupráce klavíru, ostřejších kytarových riffů i nekýčovitě smutných smyčců má retro nádech, ale působí velmi živě, v případě rockovějších písniček až „nadupaně“.

Pozitivní je také fakt, že Žbirka si dává pozor, aby zpíval o něčem a ne o ničem, jak tomu v  popu často bývá. I když některé rýmy by před přísným literárním kritikem asi neobstály a svědčí o tom, že jde především o to, aby se dobře zpívaly, celkově má velmi slušné texty.

„Empatia je smer, klúč od srdcí a dvier“ zpívá o potřebě dívat se na svět i pohledem druhých lidí a jinde zase konstatuje, že „uznává moll aj dur“ a přeje každému, ať si vyznává, co chce, pokud ho nenutí přestoupit na jeho víru.

Dnešní lidé skutečně potřebují empatii a dnešní pop potřebuje Empatii.

Celkové hodnocení: 85 %