Tak pravilo aktuální hlasování britského časopisu Q z minulého týdne. Muse vznikli před 15 lety, byli různými médii dvaašedesátkrát nominováni na různá ocenění a dvacet pět jich získali.

Minulý čtvrtek se v berlínské O2 aréně konal jejich koncert. Nutno říct, že výsledný dojem jen potvrzuje pověst Muse jako fenomenální koncertní skupiny. Jen málokomu v historii rocku a popu se podařilo takhle podat ohlušující rámus v kombinaci s melodickou nápaditostí a dosáhnout přitom takové popularity.

Valivá rocková řezačka slaví vítězství. Jen je k ní třeba talentu a hlasu kytaristy, klavíristy a zpěváka Matthewa Bellamyho, který je jaksi napojen na dědictví klasické, lidové i populární hudby a mistrovsky ji opentluje klenutými melodiemi a bezkonkurenčním hlasem. Co na tom, že vám to místy připomene něco z U2, Depeche Mode, ABBA, Elvise Presleyho, Queen, Chopina, SaintSaense a dalších. U Muse, kteří oplývají smyslem pro humor, si nikdy nejste jisti, jestli je to schválnost, nebo citace.

Na koncertě, který začal dvěma úvodními skladbami z nového alba The Resistance, zazněly nejlepší písně z jejich pěti alb s důrazem na novinku a jejich opus magnum z roku 2006 Black Holes and Revelations. Neuvěřitelně plný a energický zvuk sólové a basové kytary a bicích, občas doplněný o zvuk kláves, skvostné pódium s mrakodrapy, působivá projekce, instrumentální výkony všech tří členů a devět tisíc lidí ve varu od začátku až do konce – tohle je vskutku světová špička.

Bellamy rád mluví o své víře v mimozemské civilizace a o neustálé kontrole lidí státem. Jestliže jsou Muse prodlouženou rukou mimozemšťanů, tak jejich invaze bude, alespoň tedy v hudební oblasti, mimořádně vítána.