Reliéf je umístěn na opěrné zdi Svatováclavské vinice v horní části Starých zámeckých schodů. Odhalení pomníku bylo součástí celodenních oslav Karla Hašlera, které se konají v přilehlém areálu. Na slavnosti byli přítomni také manželka prezidenta Livie Klausová, starosta Prahy 1 Petr Hejma nebo ministr kultury Václav Riedlbauch. Vystoupil Zpěvácký spolek Hlahol pod vedením sbormistra Romana Z. Nováka, k němuž se na závěr přidala velká část přítomných při skladbě Ta naše písnička česká.

"Hašler patří k lidem, kteří si takové připomenutí zaslouží. Pomník na Starých zámeckých schodech je naprosto geniální myšlenka, člověk si uvědomí, co pro něho Praha znamenala," řekl ministr kultury Václav Riedlbauch. Dodal, že by se pomník mohl stát jakýmsi poutním místem. "Ty jeho písničky stále žijí a ukazují Hašlerův obrovský talent oslovit i po mnoha letech," podotkl.

Tvůrci pomníku významné osobnosti prvorepublikového Československa se na základě výsledků výtvarné soutěže stali akademický sochař Stanislav Hanzík jako autor plastiky a Pavel Kupka jako autor architektonického řešení. Několikatunový kamenný pomník má podobu sedící Hašlerovy postavy posazené na římse zasazené do ohradní zdi.

Náklady přes milión


Na výstavbě pomníku pracovali už od roku 2002 lidé ze sdružení Písničkář, v jehož řadách jsou osobnosti kulturní i politické scény. Pomník v hodnotě 1,1 miliónu korun zaplatila Praha. Na úplné pokrytí skutečných nákladů je však potřeba získat ještě zhruba 300 000 korun, organizátoři proto shánějí další finance pomocí veřejné sbírky.

Realizaci pomníku podle organizátorů akce prodloužily byrokratické průtahy, protože na místě, kde stojí, se střetávají zájmy Hradu, města a památkářů. Více informací se nachází na www.pisnickar.cz.

Karel Hašler se narodil 31. října 1879 v pražském Zlíchově. Učil se rukavičkářem, od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí.

Roku 1908 se oženil se sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla. V roce 1916 byl propuštěn z Národního divadla pro nekázeň. Už před tím se ale začal živit svými písněmi. Během 1. světové války jezdil na turné po českých zemích a vystupoval po Praze. V roce 1919 otevřel vlastní hudební vydavatelství. Vystupoval často ve varieté na Vinohradech. Za 2. světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké písně. Na začátku roku 1941 byl poprvé zatčen gestapem, v srpnu znovu. V prosinci téhož roku zemřel v koncentračním táboře Mauthausen.

Mezi jeho nejznámější písně patří Hoši od Zborova, Po starých zámeckých schodech, Pětatřicátníci, Ta naše písnička česká, Čí je Praha? Naše!, Já mám holku od Odkolků, Strahováček či Podskalák.