Ve čtvrtek měl v Praze koncert jeden z nich. Narodil se 24. 5. 1941 v minnesotském městě Duluth jako Robert Allen Zimmerman, jeho židovský dědeček přišel do Nového světa z Oděsy (zda byl příbuzný s naším Járou C., těžko říci). Většina z hudebníků a zpěváků, kteří stáli u zrodu pop-music 60. a 70. let minulého století, by řekla, že je ovlivnil právě on. Poprvé vystoupil veřejně v 18 letech, a to na symbolickém místě: ve striptýzovém podniku. Už od roku 1961 se však jako Bob Dylan stává nepřehlédnutelnou postavou moderní hudby s poněkud nešťastnou (nicméně neodpáratelnou) nálepkou "básník s ..." (po něm to stejné postihlo L. Cohena, Donovana, J. Brela, B. Okudžavu, P. Smithovou nebo L. Reeda). Čím by Dylan dnes byl, kdyby jeho děd neodjel z Ruska a kdyby rodina přežila všechny pasti skvělého 20. století? Novým Rusem obchodujícím s ropou, traktoristou v nějakém rozpadajícím se kolchozu nebo hudebníkem vokálně instrumentální skupiny z baru Rudá záře? Nebo třeba zakladatelem nějakého klezmerového revivalu nebo dirigentem vojenského orchestru (protože, jak říká jeden můj kamarád: Bez klezmeru by nevznikla sovětská pochodová píseň!) nebo rabínem?

Být Dylanovým fanouškem, dylanologem, je řehole - Dylanových pirátských nahrávek (bootlegů) existuje nespočetně (více má snad jen skupina Grateful Dead), stejně tak internetových stránek. Zkuste třeba českou mujweb.atlas.cz/www/dylan (některé texty) nebo dylancoveralbums.com či http://www.bjorner.com/Covers.htm (zde se dozvíte, kdo a jak nahrál nějakou Mistrovu skladbu, včetně našich; vede asi nejznámější dylanovka Blowin´ In The Wind, která má více než 375 verzí). Já mám ale nejraději The Times They Are A Changin´ (u nás ji zpívá nejen Marta Kubišová, ale i třeba Pepa Nos jako Časy se mění). Ta nejvíce odpovídá Dylanovu životu: neustálé změny životní i hudební (on snad žádnou písničku nezahraje podruhé stejně), neboť časy se mění, / co bylo dnes, zítra není. Anonymní popis jednoho koncertu na Floridě ("odchycený" v síti) nahradí prodylanovské oslavné tirády: Tomu spokojenému davu by se nepochybně líbilo, i kdyby Dylan začal zpívat "Kalamajka MIG MIG MIG, oženil se kominík!" a furt by nadšeně jásali...