Článek
Režisérem obou příspěvků o zlatém přístupu k divadelní klasice je šumný Radovan Lipus. Se scénografem Davidem Bazikou a s kostymérkou Evou Kotkovou vykouzlili věrohodné rokokové pozadí lechtivého příběhu o partnerské věrnosti a o obtížích, které přináší opak takové morální zásady, ale také přibývající věk. Ten dobré erotické pověsti škodí.
Schnitzler zastihuje Casanovu na úsečce toužení po rodných Benátkách, ze kterých musel uprchnout jako z mnoha jiných míst Evropy: před věřiteli, soudci, vězniteli, parohatými manžely, milenkami, jimž zlomil srdce, a nakonec i před vlastním osudem věčného štvance.
Jak jdou léta, splete si dveře, za něž je pozván, a obšťastní docela jinou ženu než tu, která se mu nabídla a se kterou měl uhasit věčnou žízeň po nových dobrodružstvích. Připletou se k tomu samozřejmě právoplatní manželé a nápadníci, lázeňský personál a nakonec i stíhačka, která z milovníkovy fantazie umí nadělat pěkné vídeňské řízečky a skoro páprdu.
Halbich ideálním představitelem Casanovy
Lipus dokázal zachovat všechny přednosti Schnitzlerova poněkud ironického obrazu pověstného italského dobrodruha. Mistra vypravování příběhů, okrášlování běhu vlastního života, vyjadřování tak dvorného a uvěřitelného, že mu naletí nejenom jeho ženské oběti, ale i mužové ctihodní od královských dvorů až po důstojné měšťanstvo.
Ideálního představitele Casanovy již nemladého a nešvarného našel režisér v Kamilu Halbichovi. Vytčenou dvornost jenom tak jemně a po duchu textu přetáhl k ironii. Z jeho soků patří absolutorium Luboši P. Veselému v roli protřelého údajného barona Santise, méně pak trochu jalovému Janu Medunovi coby zámožnému mladému muži Andreovi Bassimu.
Zase Klára Cibulková
Totéž platí o jeho obšťastněných obětech. Mimickými detaily a plnokrevným výkonem obdařila Klára Cibulková údajnou baronku Flaminii, méně jistá v roli překvapivě lehce svedené mladé dívky unesené panem Andreou je Eva Leimbergerová.
Jan Hofman je štěstí zkoušejícím rozpustilým číšníkem Titem, Stanislav Šárský senilně vysloužilým důstojníkem von Gudarem. Casanova v lázních je moc dobrou oddechovou inscenací, která plnokrevně vplouvá do vějíře různorodé dramaturgie Švandova divadla.
