Článek
Napsal jste už řadu úspěšných písniček, například 1+1, Zejtra mám, Vodu živou, Bílou velrybu či nově Napořád. Jak se píše hit?
Mám z toho takový zvláštní vnitřní rozpor, jelikož si myslím, že o napsání písniček, které se pak stanou hity, se nezasluhuju. Obrazně řečeno se cítím být nádobou, do které to někdy shůry spadne. Skrze mě jsou pak ty pozitivní emoce jenom zaznamenané. Je to samozřejmě okořeněno spoustou řemeslné práce a potřebou reagovat na nějakou emoční situaci v mém životě nebo ve společnosti. O řadě věcí spojených s písničkou samozřejmě také přemýšlím. Zajímá mě například, jestli unese dobu, ve které vyjde. Obecně ovšem není možné říct, jak napsat hit.
Poznáte, že skladba, kterou dokončujete, bude úspěšná?
Pokud bude splněno několik dalších podmínek, jež nedokážu ovlivnit, můžu si to myslet. Písničku soudím vždy podle emoce, kterou z ní mám. Když mi ve stavu bez jakékoli sebekontroly přijde dobrá, dovoluji si doufat, že bude bavit i někoho dalšího.
Přes schopnost psát silné písně z vás mám pocit nenápadnosti až skromnosti. Je to stylizace?
Určitě ne. Nepřijde mi ale zajímavé na sebe extrémně upozorňovat, zúčastňovat se všech možných večírků a být ve všech hudebních pořadech. Ke svému životu to nepotřebuju. Jsem dokonale šťastný ve chvíli, když mi někdo dá najevo, že to, co dělám, se mu líbí.
Cítíte se jako muzikant být spravedlivě ohodnocen?
Pokud by jediným hmatatelným měřítkem byly peníze, pak musím říct, že se hudbou uživím. Všeobecně se cítím být naplněný, takže jsem spokojený.
Na vašem novém albu je písnička Motorka. Stal jste se motorkářem?
Pracovní název té skladby byl cashovka, protože zní, jako by ji napsal Johnny Cash. Když jsme v kapele přemýšleli o textu, inspirovala nás představa poslední jízdy nějakého šílence na motorce. Jsou tam sice výrazy z motorkářského slangu, ovšem já na motorce nejezdím. Možná je drzost dělat si z toho tématu legraci. Když to ale srovnám se skladbou Kovbojská, kde jsem si dělal legraci z country písniček, zde je to v mnohem menší míře.
V Písni labutí zpíváte duet s Katarínou Knechtovou. Proč právě s ní?
Asi před sedmi lety hrála má tehdejší kapela Ready Kirken několik koncertů se skupinou Peha. V ní tehdy Katka zpívala. Zaujala mě jako zpěvačka i jako osobnost. Dlouho mě nenapadlo, že bychom spolu mohli něco nazpívat, ale nakonec nás zřejmě spojil stav, ve kterém jsme se oba ocitli. Odešli jsme od svých kapel a osamostatnili se. Píseň labutí byla původně napsaná v češtině a duet to být neměl. Jedna novinářka se mě ale kdysi zeptala, jestli mě nenapadlo nazpívat něco s Knechtovou. Prý by to mohlo být zajímavé. Zkusili jsme to a výsledkem je Píseň labutí. Už jsme k ní natočili i videoklip.