Ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma prezentuje čínské umění systematicky. Jen za posledních šest let jsme se od něj dočkali výstav aktuálního čínského malířství, čínského videoartu a maleb "na pokraji viditelnosti" krajináře Qiu Shi-hua. Pozornost, kterou Číně tato galerie cíleně věnuje, koresponduje s výrazným nástupem čínských umělců na mezinárodní uměleckou scénu. Pro západní svět se čínské umění otevřelo v polovině 80. let a od té doby jsou umělci z Číny neoddělitelnou součástí všech prestižních světových přehlídek: na documentě v Kasselu, bienále v Lyonu, Sao Paolu, Istanbulu nebo v Benátkách, nechyběli ani na letní přehlídce Pražského bienále 1 ve Veletržním paláci.

Výstava A strange Heaven/Podivné nebe - Současná čínská fotografie představuje přibližně 150 děl vytvořených více než čtyřmi desítkami autorů z kontinentální Číny, Hongkongu a Tchaj-wanu a zahrnuje jak klasické fotografie, digitální tisky, fotoinstalace, tak i práce s dosud nepříliš užívanými technickými obrazy, jako jsou například hologramy. Jestliže snad někdo očekával, že díla čínských fotografů budou náročná na pochopení kontextu a vnímání specifického výrazového jazyka, nebo si ponesou četné odkazy ke specificky čínské kultuře a českému diváku neobeznámeného s buddhismem a taoismem zůstanou takřka nesrozumitelná, byl asi mile překvapen. Mezi zastoupenými díly převažuje internacionální jazyk neokonceptuální fotografie, často inscenované, podobně jako ve fotografii německé nebo, chcete-li, české. Odtud plyne i nebývalá sdělnost většiny představovaných prací.

Naopak témata fotografií jsou čerpána především z lokální tradice: odrážejí tamní značně odlišný způsob myšlení, vycházejí z reflexe aktuální životní situace a jsou tedy ryze čínská. Velká část autorů usiluje o "zachycení běžné skutečnosti", ať již reflektují sociální struktury, vymezení pozice jedince ke společnosti nebo se věnují zkušenostem umělců ze života v Číně. Obvyklá je kousavá politická satira, atakování společenské reality a témata jako násilí nebo sexualita. Vedle této východní přehlídky může nedávno ukončená výstava německé fotografie, cíleně zaměřená na tělesnost, vyznívat téměř prudérně. Tělesno je v expozici přítomno v nejrůznější podobě: od šokujících snímků menstruujících ženských lůn pojatých jako lunární kalendáře, věcné reflexe stáří, nemocí a smrti autorových rodičů, až po dvojportréty pacientů budhistické psychiatrické léčebny, řetězy k sobě připoutaných do dvojic jako součást dlouhodobé terapie.

Objektivy fotoaparátů čínských tvůrců se často zaměřují na zkoumání vztahů mezi jednotlivými členy rodiny, hledání společenské, profesní nebo sexuální identity, reflexi individuální historie i státní politiky porodnosti nebo na genealogické studie mezi příbuznými. Řada konceptů se v internacionálním formálním hávu obrací ke specificky čínské historii nebo mytologii. Fotografie krajin a mnohdy drastických inscenovaných výjevů s četnými reminiscencemi na tradiční čínské umění se při bedlivějším pohledu mění na sžíravou společenskou kritiku. Mnohé práce čerpají z konstrukcí virtuálních světů, četných odkazů na komiksy, svět počítačových her. Prostupují je marketingové strategie reklamy nebo komerční tvorby. Odkazy na komunistickou historii se mísí s ikonami kapitalistického konzumu, Mao ce-tung je stejně univerzálně uplatnitelný symbol, jako plechovka coca-coly. Stranou pozornosti kurátorů zůstala jen vyhlášená čínská dokumentární fotografie. Čínská fotografie se plně adaptovala na prostředky a postupy západní mezinárodní produkce. Můžeme jen matně a z povzdálí tušit, nakolik tyto představené přístupy skutečně odrážejí stav a různorodost současné čínské fotografie a nakolik jsou v samotné Číně vnímány jako druh kulturního importu.

A Strange Heaven/Podivné nebe Současná čínská fotografie kurátoři Petr Nedoma a hongkongský galerista Chang Tsong-zung Galerie Rudolfinum Praha, 4. 9. - 23. 11. 2003