Prcičky zahájily i v jiných než americké kinematografii výrobu podobných, leč o poznání méně vtipných snímků, které za několik let vychrlily na diváky neuvěřitelné množství výkalů slovních i tělních a litry spermatu navrch. Pod společným jmenovatelem "všichni to chtěj taky" přišly další a další vulgární a více či méně nechutné komedie a mezi nimi dvojka a teď už i trojka Prciček, která nese podtitul Svatba a jejímž režisérem je debutant v oboru hraného filmu Jesse Dylan. (Bratři Weitzovi Prcičky režijně opustili po prvním dílu a natočili mj. úspěšný film Jak na věc, s nímž byli v roce 2002 hosty karlovarského festivalu). Scenárista Adam Herz však u projektu zůstal a s vytrvalostí hodnou lepší věci potřetí rozvíjí osudy čtveřice permanentně nadržených kamarádů, z nichž jeden se - jak z názvu patrno - rozhodl vstoupit do svazku manželského.

 Kdo neviděl jedničku ani dvojku, ten asi na trojku nepůjde a ani by to nebylo moudré, protože by nepochopil ani těch pár přece jen ještě slušných gagů, odkazujících ovšem důsledně k filmům předchozím. Vytrvalým divákům Prciček tedy k ději stačí napovědět, že žení se Jim, bere si nymfomanku Michelle, Stifler se pokusí v zájmu přeříznutí Michelliny sestry hrát na slušňáka a Finch mu to (ze stejného důvodu) chce překazit.

Vyvařený čaj je vyvařený čaj a třetí káva z jednoho lógru se nedá pít. Adam Herz už o tomhle pravidle jistě někdy slyšel, ale nedbal. Z někdejší vtipnosti, která - byť vychází většinou z vulgarit a oplzlostí - byla i ve dvojce přece jen ještě dost jiskřivá, mu pro trojku zbyly opravdu jen ty nechutnosti zpravidla už bez humoru. Jedna z nich má takovou sílu, že zvedne i žaludek. Spravedlivě řečeno je tu sice pár příležitostí k smíchu, ale ty se týkají prakticky výhradně pořád stejně vtipného a skvěle zahraného Jimova táty, jemuž dal Eugene Levy opět onen neodolatelný šarm otce, jenž má na každý problém skvělou radu a neváhá se o ni podělit. A pro milovníky série ještě uklidnění nakonec: sice těsně před závěrem, ale přesto se objeví i Stiflerova máma.