Článek
Změnili se však hlavní tvůrci: zatímco pro jedničku si napsal scénář režisér Tomáš Bařina, pod scénářem dvojky je podepsán Jan Holeček a režíroval ji Vlad Lanné. Film 2Bobule nicméně těží dílem z minulé zápletky, dílem je uvařený z vody, v níž Holeček vymáchal řádku omšelých témat od nechtěného těhotenství až po mafiána pod pantoflem.
Honza (Kryštof Hádek), který se na konci jedničky usadil na dědečkově vinici, chce překvapit sousedy nejtěžší disciplínou v oboru – slámovým vínem. Na cestě k tomu ho provází nedůvěra budoucího tchána a duch zemřelého dědy v podání Lubomíra Lipského, jenž pronáší moudra, za jejichž autorství by se měly rozdávat roky v cele se zostřenou ostrahou, aby se nedostávala mezi slušné lidi, kteří si nezaslouží je poslouchat.
Jirka (Lukáš Langmajer) se v mezičase zapletl s dcerou mafiána. Zapletl se však trochu nešikovně, takže má být za pár měsíců otcem. Nastávající dědeček ho za to hodlá zabít, nastávající babička oženit. Jirka vezme nohy na ramena a upaluje za kamarádem na Moravu, ale budoucí tchán s chotí a jistý „tajemný“ muž jsou mu po celý film v patách.
Nenáročná podívaná
Tolik výchozí situace děje, o němž se netřeba dál rozepisovat: je předvídatelný, nenáročný a plně odpovídá záměru vytěžit z úspěšného filmu ještě jednu várku platících diváků. Ti dostanou zábavu ještě o něco jednodušší než minule a humor přímočařejší, hrubšího zrna.
Vychází z (někdy až trapně) bláznivých situací a je opřený o „drsnější“ zápletku s nájemným vrahem, kterému se ne a nedaří zadaný úkol splnit (což naštěstí nikdo v sále nečeká). Navíc ho hraje zpěvák Jiří Korn, který nezpívá, ale předvádí předepsané grimasy, čímž vcelku přesvědčivě obohacuje postavu pitomostí, jakou zajisté mohou oplývat nájemní vrazi, kteří doopravdy nevraždí. Podobně Jiří Krampol vykreslil svou postavu podle jasně daných dispozic a v duchu svých hereckých prostředků jako mafiána, u něhož sice není jasné, v jakém oboru „mafiání“, ale zato je zřejmé, že zcela podléhá ženě, která ho pevnou rukou a herecky očekávanými tahy Jany Švandové řídí tam, kde ho chce mít.
Debutující režisér, rodák z Petrohradu Vlad Lanné, má zkušenosti hlavně z reklam. V úvodu naláká slušně natočenou akční scénou, ale tempo neudrží, film se časem neúnosně vleče, postrádá rytmus a po několika očekávaných koncích pracně vyústí v nepřijatelně otřepané finále. Některé jednotlivé akce jsou natočeny atraktivně, ale k tomu, aby film fungoval jako celek, režisérovi chybějí přinejmenším zkušenosti.
Slabinou je atmosféra
Slabinou je i celkové ladění a atmosféra, která postrádá onu lehce ovíněnou náladu, jež přivedla diváky k prvním Bobulím. Je sice vinobraní a počasí (tedy ani film) není zdaleka tak prosluněné jako v jedničce, ale to není rozhodující – Bařina měl pro vinařskou komedii lepší cit, věděl naprosto přesně co dělá, a proč.
Lukáš Langmajer jako lamač dívčích srdcí příliš nepřesvědčí, ale Kryštof Hádek naštěstí herecky pomáhá filmu i tam, kde by se jiný odrovnal. Zasloužil se tak o to, že Honza je navzdory všemu pořád sympaťák, kterému člověk docela upřímně přeje, aby se po nějakém tom pádu zvednul a šel se svou Klárkou – Terezou Voříškovou – životem dál. Pokud možno již mimo plátno.
