Petra Janů vstoupila na český trh v sedmdesátých letech s nebývalou rockovou razancí. Její starší rock’n rollové věci i rockové balady patřily k tomu nejlepšímu, co se dalo za minulého režimu sehnat. Později spěla ke střednímu proudu, ba dokonce ke Gershwinovi, a někteří rockoví fanoušci jí to měli za zlé. I v popu si ale udržuje určitou profesionální laťku, na kterou mladé české zpěvačky jen těžko dosahují.

Nové balady pocházejí jednak od českých autorů, jednak ze zahraničních databází. Zpěvačka je natočila v poměrně bujných aranžích se skupinou Charlieho Blažka, která svou čistě doprovodnou roli splnila dobře. Snad jen občas nebylo nutné přidávat tolik doprovodných vokálů, protože posluchač je zvědavý na Petru Janů a ne na background.

Písně jsou pop-rockové, velmi konzervativní a sentimentální - až na jednu výjimku. Tou je šestý track Pojď se mnou plout, který jakoby přiletěl z jiného světa. Blíží se spíše americkému soul-funku sedmdesátých let, i když aranže jsou samozřejmě čistě popové. Fanoušci Queen asi poznají těžkou melancholii Briana Maye v písni Jsou dál jsou (No One But You) a Petra Janů tu zase jednou ukázala, že má výšky řezavé jako žiletky. Některé další skladby jsou už nevýrazné, jde v nich skutečně jen o hlas.

Staré desky Petry Janů asi Kouzlo překonat nemůže, ale pořád je to poctivá práce a fanoušci, zejména ti dříve narození, si na ní najdou to svoje.

Celkové hodnocení: 70%