Barbra Streisandová zpívá zajímavě. Odstiňuje jemné emoce, v romantickém opojení některá slova do proudu hudby jen tiše vysloví, jakoby se zamyslela, zatímco nejdůležitější noty skladeb nechá čistě rozeznít a dodá jim na konci téměř neslyšné vibrato, které ještě dlouho dohasíná.

Má kvalitní hlas a jeho pomocí zkušeně převypravuje staré příběhy, které známe třeba v podání Franka Sinatry, Elly Fitzgerald a mnoha dalších. V tom je tak trochu kámen úrazu celé desky. Existují až příliš dobré starší verze a Barbra jen těžko přesvědčuje, že je „nejlepší zpěvačkou světa“.

Smyčců ubrat

Na desce je např. In the Wee Small Hours (kdysi zpíval Frank Sinatra), Make Someone Happy z muzikálu Do Re Mi a samozřejmě nechybí If You Go Away (americká verze Ne Me Quitte Pas Jacquese Brela) či rovněž velmi dřevní Smoke Gets in Your Eyes, kterou v padesátých letech proslavili The Platters, předchůdci moderního soulu.

Barbra je sice mile zasněná, ale na celé desce pořád stejně. Smyčců taky mohla ubrat, album je přece jen moc přeleštěné.

Streisandovský jazz celkově nemá moc šťávu, protože ignoruje bluesové kořeny. Najít dostatečný důvod, proč dnes poslouchat právě tuto zpěvačku, když můžete mít bez problémů cokoliv, není tak lehké.

Celkové hodnocení: 65%