Dylana doprovodí kapela, se kterou vystupuje v posledních letech: tvoří ji Larry Campbell, Tony Garnier a Charlie Sexton. Koncert neuvede žádná předskupina.

Šedesát let a čtyřicet alb

"Hudbu jsem si nevybral. Ona si vybrala mě. Kdybych měl možnost volby, stal bych se raději lékařem, vědcem nebo inženýrem. To jsou povolání, která respektuju," řekl nedávno dvaašedesátiletý zpěvák, kytarista a skladatel v rozhovoru pro Der Spiegel. Shodou okolností se zpěvák vrací do haly, kde se uskutečnil i jeho první pražský koncert v roce 1995, který měl neuvěřitelně působivou atmosféru. Dylan pochopil, co pro české publikum - složené převážně z pamětníků 60. let - jeho písně znamenaly za minulého režimu. Dylan se tehdy v hale setkal i s prezidentem Václavem Havlem.

Dojmy z koncertu i z Prahy byly tak silné, že další rok přijel opět, a dokonce na tři vystoupení v Paláci kultury. Ta byla sice celkově "usedlejší", ale publikum nezklamala - všechny tři koncerty byly opět vyprodané a ani nevadilo, že Dylan tentokrát hrál "jen" na foukací harmoniku a kytaru odložil. V mezičase, co uplynul od jeho poslední pražské návštěvy, zpěvák oslavil šedesátku, vydal další dvě alba, kterými rozmnožil neuvěřitelnou řadu čtyřiceti desek, jež od roku 1962 vydal - nepočítáme ale různé antologie, výběry či neoficiální, tzv. bootleg nahrávky. Získal také Oscara za filmovou píseň, poskytl některé své neuveřejněné písničky do několika filmů a sám si - jak je jeho zvykem - před kamerou i zahrál (naposledy ve snímku Masked and Anonymous).

Texty? Poezie!

Psát o Dylanově významu pro americkou kulturu by bylo tématem na vědeckou práci. Jeho sociálně laděné i poetické texty patří mezi to nejlepší ze současné americké poezie, i když někdy vyvolávají protichůdné reakce. Naposledy šlo o texty z jeho posledního autorského alba Love and Theft (2001), kde se vrátil k minstrelům a blues a byl posléze obviněn z použití cizích originálů. "Je zvláštní, co všechno lidé v mém díle objeví," tvrdí Dylan. Více kritiku uchvátilo jeho předcházející album Time Out of Mind (1997), jež lze chápat i jako částečnou životní rekapitulaci. Po jeho natočení těžce onemocněl, když se nadýchal plísně z ptačího trusu a srdeční nemoc ho na několik měsíců vyřadila z činnosti.

Žádné nekonečné turné

Možná dnešním mladým již Dylanův křaplavý hlas s nosní intonací a zvláštním frázováním písní neřekne tolik co generaci jejich otců. Je ale obdivuhodné, jak Dylan v posledních deseti letech pravidelně vyráží na turné, někdy během roku odehraje i 150 koncertů. "Pocit, že jsem na nekonečném turné, je blbost. Jestliže je v tomhle světě něco jasné, tak to, že jednoho dne všechno skončí. Naše smrtelnost je tím, co nás všechny spojuje, a nic než tenhle pocit nedokáže lidi více sblížit. Nemyslím, že bych koncertoval příliš mnoho," říká Dylan a dodává: "Hraju pro ty, co stojí vzadu. Lidé v prvních řadách přijdou tak jako tak i příště. Zadní část publika, která přišla jen na jeden koncert - tu musím dostat."

V průběhu dnešního večera zaznějí písně z posledních dvou Dylanových alb, ale určitě dojde i na starší skladby. Ty však Dylan neustále předělává, mění melodii i slova, takže pro publikum jsou často hádankou a je obtížné je poznat i pro největší "bobcats" (Dylanovy fanoušky). Dylanova třetí pražská návštěva bude nepochybně událostí - zprávy z ostatních zastávek jeho evropského turné mluví o skvělé koncertní formě a zdůrazňují, že kromě kytary a foukací harmoniky se dokonce vrátil i k elektrickému pianu.