Kamila Moučková (1928) vstupovala do „praktického“ života záhy po druhé světové válce. Přes Horácké divadlo v Jihlavě a rozhlas se dostala k práci hlasatelky v ČsT. Marta Kubišová (1942) maturovala v roce 1959, ale namísto vysněné medicíny ji čekala práce ve sklárnách. Díky pěveckému talentu získala divadelní angažmá v Pardubicích a přes plzeňské Divadlo Alfa se dostala do pražského Rokoka.

Spolu se setkaly na balkónu Melantrichu v listopadu 1989, přesto měly hodně společného. Nejenom signatářství Charty 77.

Malý průvodce českými dějinami

Je to vlastně malý průvodce českými dějinami druhé poloviny 20. století. Otec Moučkové, komunistický novinář Vilém Nový, tatínek Kubišové, lékař, který se s maminkou rozvedl, když bylo Martě devatenáct. S obdivem je třeba říci, že obě ženy jsou v kapitolách Krajiny a lidé našeho dětství, O otcích, O mužích, Srpnové requiem, Druhé kariéry a dalších maximálně upřímné.

V tomto ohledu je to poctivá kniha, která chce pravdivě přiblížit zážitky těch, kdo po srpnu 1968 museli na dvacet let skončit s kariérou. Moučkové maximálně pomohl životní druh, herec Jiří Zahajský. Když se setkali, bylo jí dvaatřicet, jemu dvaadvacet. „Z těch jedenatřiceti let bylo třicet nádherných,“ svěřila se. „Když jsme se s Moravcem rozvedli, bylo mi devětatřicet,“ vyprávěla Kubišová o druhém manželství po vztahu s režisérem Janem Němcem, který odešel do exilu.

„Od té doby už jsi žádného dalšího chlapa neměla? Žila jsi s Klárou sama? ... To bych se zbláznila. Já kopačky od Zahajskýho dostala v pětašedesáti a stejně mě to pořádně vzalo. Ale nechápu tebe, že jsi jako mladá ženská mohla žít tak dlouho sama.“

Zákaz kvůli falešné fotografii

Kubišová dostala zákaz od nového ředitele Pragokoncertu Františka Hrabala, který ukázal pornofotku, o níž tvrdil, že je na ní s Dubčekem. Golden Kids, kteří v roce 1968 sotva začali, tak skončili po dvou letech.

„Bylo to tak absurdní, že jsem se tomu nejdřív smála. A když jsem pak ty fotky viděla, tak bylo na první pohled jasné, že je na nich nějaká úplně cizí ženská, navíc s docela špatnou figurou…“ Autoři samozřejmě nevynechali ani posledních dvacet let.