Článek
Kdo zná Formanův životní příběh, se totiž až na jednu dvě historky nic nového nedozví, dokonce může mít chvílemi pocit, že Forman čte do kamery svou autobiografickou knihu Co já vím? a z ní ještě jen ty notoricky známé věci. I nynější film totiž tvoří převážně jeho autobiografický pohled, Šmídmajer za žádnou cenu neušpiní svůj idol odhalením slabosti natož nahlédnutím do třinácté komnaty.
Forman v hlavní roli vypravěče
Škoda že nenechal mluvit víc lidí. Pro celovečerní metráž je jen sporadicky prokládaný Formanův monolog poněkud zdlouhavý. Forman jako vypravěč střídavě provází svá mladší dvojčata Andyho a Jimmyho rodnou Čáslaví a místy, kde prožil mládí a střídavě sedí na večeři se svými staršími syny.
Těm mladším vypráví o prázdninách ve Starých Splavech, kde měli jeho rodiče letní penzión, o dětství přervaném válkou, která mu oba vzala. Ze starších doluje alespoň střípky vzpomínek na jejich dětství s ním – s tátou, který odešel.
Pasáže, které se týkají jeho vztahu s dětmi, jsou nejlepší. Snad poprvé se Forman ukazuje jako láskyplný i rozpačitý otec, dojatý vzpomínkami i přítomnými situacemi. A když zanadává, že si s vlastními dětmi nemůže ve své vlasti pořádně popovídat česky, zajiskří film výjimečným okamžikem poznání.
Sakrování je zároveň vyznáním lásky
To sakrování totiž zní zároveň jako vyznání lásky k místům, kde má tento světoběžník hluboce zapuštěné kořeny, a zároveň lásky k dětem, jimž se v cizí řeči těžko předávají ty nejpodstatnější emoce. Působivá je i určitá nejistota a zdrženlivost, která zjevně provázela vztah se staršími syny a která při nedávné společné práci přešla ve velkou pýchu otce na dospělé děti, jež jdou vlastní cestou.
Sympatická jsou i Formanova setkání s jeho francouzskými přáteli. Jiskří vtipem lidí, kteří spolu hodně vytvořili a zažili a celé lidské pinožení včetně vlastního už vidí s nadhledem i moudrostí. Škoda, že takových situací nezařadil Šmídmajer víc – z dialogů s jinými vždy poznáme člověka lépe než z monologu.
Pokud jde o příběhy Formanových filmů, je tu toho až na Hoří, má panenko velmi málo především o těch českých, víc se dozvíme o vzniku amerických. Přitom Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky i Konkurs vesměs patří k pamětnickým perlám a fakt, že jim je věnován jiný film, nemá pro tento žádný význam.
Dokument, který názvem odkazuje k Formanovu krédu Co tě nezabije, to tě posílí, má tedy silná místa, ale jako celek se bohužel trochu potácí jako by nevěděl, ke komu se chce obracet. Ti, kdo Formanův život a dílo znají, se mohou mnoho minut nudit, a pokud se najdou diváci, kteří o nejslavnějším českém filmaři nevědí nic, odejdou s velkými mezerami.
Dokument vstoupí do kin ve čtvrtek 8. října.