Napsala jste román Horatio Nelson, Hrdina od Nilu. Jak se stane, že mladou ženu okouzlí starý mrtvý muž?

Stalo se to na gymnáziu při angličtině, když nám profesorka vyprávěla o zajímavostech Londýna. Zmínila se o Trafalgarském náměstí, kde je socha admirála, který má jednu ruku, vidí jen na jedno oko a porazil Napoleona v bitvě u Trafalgaru. Řekla jsem si, že musel být fakt dobrej, když se mu podařilo porazit takového válečníka. Když jsem sochu v Londýně uviděla, začala jsem se o něj víc zajímat. Román jsem psala od dvanácti do osmnácti. Redakční úpravy trvaly dva roky. 

Čeho si na něm vážíte?

Odvahy, někdy až sebevražedné. Nepovyšoval se nad druhé. Jeden voják ho obvinil ze lži. „Já že lžu?“ řekl s úsměvem a dál nic neřešil. Být na jeho místě někdo jiný, nechal by ho klidně zbičovat. Domýšlivý byl, ale i k poslednímu plavčíkovi se choval jako k prvnímu důstojníkovi. Také k milence, lady Hamiltonové, manželce velvyslance v Neapoli, byl dvorný a příjemný. Ovšem k manželce se choval hrozně.

Nelson zasahoval i do politiky. Jak jste se vyrovnala s tím, že šlo o víc než lidský příběh – o přerozdělování moci v Evropě?

Stála jsem samozřejmě na jeho straně a brala to tak osobně, až jsem skoro začala nenávidět Francouze. Co dělal, to jsem považovala za správné.

Zjistila jste něco zajímavého?

Zaujalo mě, že celý život i po tolika letech na moři trpěl mořskou nemocí, zvlášť když byla bouře. Neuměl plavat. Snažil se naučit francouzštinu, jazyk nepřátel.

Z dopisů, kterých jsou na internetu celé soubory, se dalo hodně vyčíst mezi řádky. Kdyby věděl, že budou zpřístupněny, asi by je spálil. Když si dopisoval s milenkou, nebral si servítky a vše psal přímo nebo v jasných náznacích. Tím jsem si udělala obrázek o tom, jaký byl uvnitř.

Kde jste se učila vystihnout jeho psychologii a vyprávět děj?

Jsem samouk, nechodila jsem do kurzů tvůrčího psaní. Od deseti let jsem psala povídky o kocourech. Docela morbidní, jak umírala celá rodina. Pak něco o upírech a dostala jsem se k Nelsonovi. Četla jsem i jiné autory. Člověk si rozšiřuje slovní zásobu, učí se styly, ale myslím si, že každý autor si vypracuje svůj vlastní.