Až nyní rozlehlá vstupní dvorana Veletržního paláce vytvořila z obrů kresby, které jsou přehlédnutelné diváky z většího odstupu.

Kornatovský tvrdí, že výtvarné dílo žije vlastním životem a on je jen vykonavatelem vnitřních podnětů, které mu samo dává. Zajímá se o okultní vědy i o prastaré techniky meditace, pravdu hledá u dávných filozofů z Východu. Na televizi se nedívá, rádio mu nahrazují zvuky velkoměsta i přírody. Ve středověku by zněj byl asketa, kreslící nekonečné linie někde do písku nedozírné pouště.

Výtvarné tvoření je pro něj především modlitba. Je však těžké k ní najít odpovídající slova. Autor komponuje lapidární monumentální formy, které se chovají téměř jako živé organismy. Pokud se do nich zadíváte, zcela vás pohltí - přímo vtahují dovnitř. Mají přitažlivost jako černé díry ve vesmíru.

Při rozměrech kreseb je neuvěřitelné, že Kornatovský dokáže udržet stále koncentrovanou kompozici. Čím větší je jeho kresba, tím víc je úchvatná. Jiní by se v těchto složitých tvarech zcela ztratili. A to svoje kresby občas dělá v malém bytě, což je téměř neuvěřitelný technický výkon. Většina jeho prací však vznikla v prostředí, které považuje za stimulující: v klášteře v Plasech nebo v augustiniánském klášteře v Praze.

Jiří Kornatovský vystavoval v osmdesátých a devadesátých letech ve Špálově galerii nebo v Nové síni v Praze. Za zahraničních výstav uskutečnil v letech 1994 - 95 sérii výstav v USA v New Yorku a Bostonu. Zúčastnil se řady mezinárodních přehlídek grafiky (Johannesburg, Györ, Ibiza, Bareiro, Lublaň) - v roce 1994 získal na výtvarném trienále v Krakově cenu primátora města.

Jiří Kornatovský: Meditace kresbou

Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Malá dvorana, do 2. listopadu, kurátoři: Tomáš Vlček, Jana Horneková.