Scenárista a režisér tureckého původu Ferzan Ozpetek v něm rozehrává vcelku obyčejný příběh ještě mladé, ale už zhruba deset let vdané ženy Giovanny, která se sice nemá špatně, ale den za dnem palčivěji pociťuje, že lepší už to nebude.

Jenže ve třiceti se člověku ještě nechce smířit s rutinním manželským milováním a neméně rutinními manželskými hádkami, ve třiceti se pohledné a slušně situované ženě nechce zúžit vlastní život na stereotypní práci, nevzrušivou domácnost, děti a manžela, z něhož  kouká všechno víc než romantika.

Co ale ženu v Giovannině situaci, tak podobné mnoha ostatním, ještě v životě čeká? Možná ten pohledný Lorenzo z protějšího domu, kterého Giovanna vídá, vždycky když s poslední cigaretou u okna čeká, až přijde spánek. Jenže za každým, i tím zdánlivě nejindividuálnějším a nejintimnějším rozhodnutím jednoho člověka jsou i životy dalších lidí: vše co učiníme pro sebe (nebo proti sobě) ovlivní i ostatní. 

Chybí vtip

Italské scény z manželského života mívaly Marcella Mastroianniho, Sophii Lorenovou, Vittoria De Sicu, humor a šarm. Dávno již tomu a marno vzdychat po starých zašlých časech. Dnešní (nejen italští) filmaři se pohříchu snaží spíš rozumovat neřkuli řešit, takže vtipem ani Okno naproti zrovna nehýří. Přesto se Ozpetekovi podařilo s citem vyhmátnout podstatu oné obecně srozumitelné touhy "něco" v životě změnit a ztvárnit ji natolik přitažlivě, že divák (možná spíš divačka) se může s hrdinkou a jejími problémy snadno ztotožnit.

Paralelně s osudem Giovanny ale tvůrci rozvinuli ještě příběh starého muže, který nečekaně vstoupí mladé ženě do života. I jeho osud poznamenalo zásadní rozhodnutí kdysi v minulosti, v době a situaci sice nesrovnatelně vypjatější, ale o to nejde: jak je výše řečeno, vždy a za každým rozhodnutím člověka jsou i životy dalších lidí. Jak se Giovanna o minulosti starého muže postupně dozvídá víc a víc podrobností, stává se jí vodítkem pro vlastní rozhodování.

Násilné propojení dvou linií

Není docela jasné, proč tvůrci tento paralelní příběh do filmu naroubovali. Možná proto, aby děj "vystačil" na celovečerní metráž, možná aby podali berličku pro konečné Giovannino řešení, možná i proto, že podlehli pokušení i tomu nejhloupějšímu divákovi vysvětlit, proč se Giovanna musí rozhodnout právě tak, jak se rozhodne (i když si možná budete myslet, že je pitomá a připravuje se o víc, než získá).

Buď jak buď, propojení těchto dvou paralelních dějových linií je dost násilné a považuji ho spíš za nedostatek než obohacení filmu, jehož zhlédnutí se jinak i díky přesvědčivým výkonům Giovanny Mezzogiornoové, Massima Girottiho v roli starce i díky sexappealu Raoula Bovy jako Lorenza může stát příjemnou a inspirativní změnou ve stereotypním běhu obvyklých nocí či dnů.

Okno naproti

Itálie, Turecko, Velká Británie, portugalsko, 2003

Režie: Ferzan Ozpetek, Scénář: Ferzan Ozpetek, Gianni Romoli, Kamera: Gianfilippo Corticelli, Hrají: Giovanna Mezzogiornoová, Massimo Girottihi, Raoul Bova, Filippo Nigro a další.