Škvorecký je autor, jehož díla se čtou doslova přes noc, pokud to jejich rozsah dovolí. Téměř všechny prózy mají silný příběh, často opepřený nějakou záhadou. Při tom jim nechybí ani humor, ani filozofická rovina, velmi nenápadně vetkaná do napínavé story.

Škvorecký je ovšem také brilantní stylista, rád si hraje s mluveným jazykem a nemilosrdně se vysmívá tupým frázím, ať je pronáší dutohlavý papaláš, dělník v továrně, komunista nebo nacista. Velká škoda, že nebydlí v ČR, román o současných politicích od Škvoreckého bychom potřebovali.

Nicméně talent není to, co dělá Škvoreckého Škvoreckým. Osobně mě vždy strhávala jeho chytrá a zábavná floutkovská autostylizace (je to vůbec autostylizace?). Ten na „tváři lehký smích“, který ho neopouštěl za války, ani uprostřed komunismu. Jeho slavný floutek Danny chce hrát v kapele a sbalit nějakou tu Irenu, vždyť o co jde v životě? Sebeironie mizerného saxofonisty, marné snažení a jindy zase nečekané výhry. Život popisuje takový, jaký je, a nikdy nezapomíná na humor.

S nadhledem bere i bláboly naivních levičáků narozených v kanadském luxusu. Jako laskavý otec shlíží na univerzitní studenty, kteří v 60. letech obdivovali komunistické země a Leni Riefenstahlová pro ně byla „feministka“, zatímco západ byl „prohnilý“.

Politika jako taková skýtá neustále náměty pro absurdní dramata


Narodil se v roce 1924 ve středostavovské rodině v Náchodě, který později ve svých románech překřtil na Kostelec. Při studiích na gymnáziu ho zasáhla 2. světová válka. Chvíli pracoval jako dělník a pak nastoupil na vysokou školu do Prahy.

Nástup komunismu jeho ironická inteligentní duše špatně snášela a brzy přišel zákonitý konflikt. Škvorecký psal v podstatě do šuplíku, Zbabělci vyšly až mnoho let po válce a stejně to komunisti nesnesli.

Po okupaci v roce 1968 odjel do Ameriky a dnes žije v Kanadě. Dlouhá léta učil na univerzitě v Torontu a vydával se svou ženou české knihy v nakladatelství Sixty-Eight Publishers.

 

V Kanadě se říká, že obdiv k ženské kráse je nespravedlivý vůči ženám, které krásné nejsou. To je pravda, ale život není nikdy spravedlivý.

Z jeho díla nelze vybrat „to nejlepší“, protože Škvorecký si po dobu půl století udržoval prakticky stále stejnou úroveň - špičkovou. Mnoho znalců literatury fascinuje drobná knížečka s romantickým nádechem Legenda Emöke, jiné zase Zbabělci, Konec nylonového věku, Hořkej svět nebo mrazivé Lvíče a válečné povídky Sedmiramenný svícen. Výborný je i masově oblíbený Tankový prapor. Z pozdějších děl nezapomeňme na Mirákl, Příběh inženýra lidských duší, historické Scherzo capriccioso atd.

Škvorecký vždy fascinoval filmaře a sám také psal scénáře. Filmy jako Farářův konec, Flirt se slečnou Stříbrnou, Zločin v šantánu a Tankový prapor se už dávno řadí ke klasice.