Proč jste se pro své letošní jarní turné, na jehož koncertu v Praze vznikla nahrávka, rozhodl upravit své písně do akustických verzí?

V průběhu minulých let jsem slyšel spoustu akustických koncertů a nahrávek svých oblíbených zahraničních interpretů. Ať už jde o Davida Coverdala, jehož skladby v unplugged podobě dostaly úplně jiný rozměr, a vynikl tak především jeho zpěv, akustické Kiss s Londýnským filharmonickým orchestrem, což bylo také skvělé spojení, Erika Claptona, Stinga a další.

Vždycky jsem toužil zpracovat podobně i své písničky. Musel jsem jen počkat na druhou desku, protože jsem předtím neměl dost materiálu. Koncerty, které jsme hráli v divadlech, ale nakonec trvaly přes dvě hodiny. S kapelou jsme písně přearanžovali a dali jim jiný ráz.

Šlo to hladce?

Sešli jsme se ve zkušebně, hráli je na španělky a čekali, co z toho vyleze. Narazili jsme přitom i na skladby, které předělávat nemělo smysl, protože by jim to neslušelo nebo bychom jim ublížili. Šlo konkrétně o Život jako vtip nebo Jsi volná. Ta je koneckonců v originále téměř akustická.

Celé turné se odehrávalo v divadlech, kam v poslední době své akustické koncerty směřuje řada našich skupin i zpěváků. Co je na tom prostoru tak přitažlivého?

To, že jsi na jevišti, hraješ jinak než normálně, baví tě to, a ještě máš možnost v klidu komunikovat s lidmi, kteří sedí v pohodlných sedačkách. Osobně nemám moc rád, když jdu na koncert, při kterém se sedí. Nám se ale hned v první půlce podařilo atmosféru uvolnit a lidi do vystoupení takříkajíc dostat. Na konci většina z nich stála a tleskala.

Prý jste na začátku turné nevěděli, že budete poslední koncert v karlínském divadle točit.

To je pravda. Nebylo to v plánu, protože jsme netušili, co koncerty udělají a jak budou probíhat. Písničky, které lidi znali v určité podobě, jsme jim poměrně zásadně změnili. Nevěděli jsme, jestli vůbec přijdou a jaké budou ohlasy. Teprve když se ukázalo, že to funguje, zavolal jsem na firmu Universal a domluvil se s ní, že v Praze pořídíme audio i videozáznam.

O akustických vystoupeních mluvíte dost spokojeně. Lze tedy na vaší další desce očekávat příklon k folku?

Folkem jsem ovlivněn, to je pravda. Vyrůstal jsem v jižních Čechách, a tam je to o buřtu, ohni a country. Když jsem začal dělat bigbít, klukům z folkové branže jsme se smáli a nepřipouštěli si, že nás to také ovlivňuje.

Folk navíc hrála má sestra a já jsem s ní jezdil na akce, protože mě to bavilo. Hrála se tam skvělá hudba, byla tam řada vynikajících muzikantů i dobrých kapel. Ano, folk mám rád, ale neznamená to, že mé další album bude folkové.

Jaké tedy bude?

Budu pokračovat v započaté linii. Mám rád bigbít sedmdesátých let a snažím se z něho čerpat. Nejsem schopen posoudit, na kolik se mi to daří, ale řada věcí mě inspiruje, protože tehdy vznikla spousta muziky, která je dodnes nepřekonatelná. Mé desky jsou také postavené na zpěvu, v tom budu pokračovat.

Nové album bych chtěl vydat na jaře nebo na podzim. Když s novými písničkami nebudu spokojený, klidně počkám půlrok. V téhle branži platí, že třetí studiové album je zlomové. Pokud se nepovede, může všechno skončit.