Současná malba vystavená na ostravské Černé louce je nabitá energií

Kurátorka Lenka Lindaurová využila s pražským odstupem znalost prostředí a v paprskovitě pojaté expozici Jiřího Příhody vytvořila několik souborů, počínaje místními sběratelskými poklady přes historickou regionální reprezentaci po ukázky z tvorby současných ostravských umělců.

Podařilo se jí sestavit uvolněný a přitom výtvarně kvalitní kaleidoskop z veřejných i soukromých sbírek Ostravska. Nechybí tu přitom ani klasický socialistický realismus (nedatovaná Policejní prohlídka u Klementa Gottwalda od Oty Holase či portrét Antonína Zápotockého od neznámého autora) nebo takzvané domácí umění z 60. let doplněné současnou variací Martina Froulíka.

Pro návštěvníka je to příjemná procházka od moderny po videoart. Favoritem k zapamatování nejspíš bude malý objev: Kolíbalova drobná plastika Vše plyne z roku 1968 (zlatě patinovaná rozteklá hmota, někomu připomínající exkrement).

Malá zadrhnutí neruší příliš. Třeba když vedle malé bezručovské reminiscence s básníkovou podobiznou od Oldřicha Lasáka Lysáčkův obraz Maradona působí jako návštěva odjinud.

Malá zadrhnutí neruší příliš. Třeba když vedle malé bezručovské reminiscence s básníkovou podobiznou od Oldřicha Lasáka Lysáčkův obraz Maradona působí jako návštěva odjinud. Je-li Ostrava obrazově nějak zakotvena v českém povědomí, určitě je to i zásluhou výjimečného fotografického díla Viktora Koláře. Ten prý však účast ke škodě své i výstavy odmítl.

Zato se představují mladší fotografové: Jaroslav Drezdowicz štreitovsky pojatou, ale barevnou sérií Prodloužená, a dnes už mezinárodně uznávaná Dita Pepe s Petrem Hrubešem alespoň ukázkami z cyklů Ostrava a Autoportréty. Fotografické kolekci přesto dominuje černobílý bezdomovec Martin Romana Poláška.

Zdejší sbírky se chlubí Kupkou, Šímou, Zrzavým aj., jako nejobjevnější část celé výstavy ale působí ukázky z tvorby současných výtvarníků. Příjemné je zjištění, že si se současnou Ostravou nemusíme spojovat jen Jiřího Surůvku.

Malba a tradiční obraz v sobě nesou překvapivou energii – Kunsthalle Markéty Hermanové, Smog Michala Cimaly nebo rozměrná Ruská centrální banka Jakuba Špaňhela patří k nejsilnějším zážitkům přehlídky.

Výstava Ostrava? je první z velkých akcí, které připravuje tým producenta Čestmíra Kopeckého pro soutěž o titul Evropské hlavní město kultury 2015. Každý rok získávají toto označení dvě města dvou vybraných zemí. V roce 2015 to bude Belgie s jediným kandidátem, městem Mons; v Česku se bude rozhodovat mezi Ostravou a Plzní, úmysl naznačil také Hradec Králové.