Článek
Letos připadla divácká cena Cadillacu americké adaptaci Lee Danielse s komplikovaným názvem Drahoušek: podle románu „Postrč mě“ od Sapphire (Precious: Based on the Nove „Push“ by Sapphire).
Převedení vtipné knížky na filmové plátno se točí kolem netradičně položeného, zato dosti amerického příběhu černošské teenagerky, která žije na konci 80. let všemi příkoří drsné městské periferie. Je podruhé těhotná se svým otcem, trpí matčinými emocionálními i fyzickými výlevy, ústrky školního prostředí. V deváté třídě ještě neumí číst ani psát a před světem si utíká do svých fantazií - a k jídlu.
Přesto filmu nechybí dojemný pohled na typicky americkou verzi osobního rozvoje výstřední individuality, která objevuje ono "nesnesitelně" pozitivní myšlení. Všechno se změní s příchodem učitelky slečny Rainové, která učí nebohou Calireece „Drahoušek“ Jonesovou (Mo´Nique) rozumět sobě, zbavit se pocitu bezmoci a překonávat ty nejtěžší překážky zákeřného okolí. Mimochodem ve vedlejší roli se mihne zpěvák Lanny Kravitz.
Maoův tanečník
V těsném závěsu skončil retrosnímek Bruce Beresforda, jehož dvacet let starý film Řidič slečny Daisy si budeme ještě pamatovat, Poslední Maoův tanečník (Mao's Last Dancer). Autor v něm přibližuje kultivovanou a dosti románovou verzi života známého baletního mistra Li Cunxina, jenž se narodil těsně po komunistickém převratu na chudém čínském venkově. Ale brzy byl vybrán a trénován, aby se stal prominentním tanečníkem v Maově divadle v Pekingu.
Jenže během své stáže v Severní Americe se rozhodl zůstat v zemi svobody, aby žil poblíž své nové lásky, čímž způsobil jeden z velkých diplomatických skandálů americko-čínských vztahů. Měl ale štěstí, v Beresfordově vizi triumfují lidské touhy a vášně nad tehdejším politickým uspořádáním světa.
Hřebejkův Nestyda zůstal zcela stranou pozornosti, mezi filmovými odborníky a kritiky se nesl názor, že jde jednozančně o slabší, nepříliš zajímavý film tvůrce, jehož snímky ovšem bývají pravidelně uváděné (a známé) na torontském festivalu.
Nicméně producent filmu Rudolf Bierman řekl ČTK, že distribuční společnost Menemsha uvede český film v únoru příštího roku do severoamerických kin.
Tentokrát ne Amélie, ale Bazil
Pomyslnou bronzovou medaili brala nová francouzská komedie stvořitele Amélie z Montmartru Jean-Pierra Jeuneta, který v pohádce Micmacs (Micmacs à tirelarigot) vytáhnul proti vojenskému průmyslu - a vůbec globalizaci. Místo Audrey Tautou si v tomto případě vybral jinou ve Francii populární filmovou star - Danyho Boona z filmu Vítejte u Ch´tis. Roztomilý outsider s kulkou v hlavě může být dalším francouzským hitem, byť snímek tentokrát sází více na napětí a sociální pohádku.
Sledujeme dokonalé kousky na pomezí grotesky a cirkusu, jimiž se parta výstředních pařížských chudáků mstí dvěma "kapitalistům", kteří jsou zodpovědní za výrobu zbraní a jejich dodávek ve prospěch nejrůznějším válčících diktátorů na celém světě. V dalších rolích se objeví například André Dussollier nebo Yolanda Morreau.
Novou kategorii dokumentů ovládla Novozélanďanka Leanne Pooley se svým portrétem hudebního dua The Topp Twins, které se stalo vyhlášeným exportním artiklem země kiwi. Hned za ní skončil dokumentarista Michael Moore se svým angažovaným levicovým pamfletem, ironicky nazvaným O Kapitalismu s láskou (Capitalism: A Love Story). Nicméně výsledky diváckého hlasování ukazují, že publikum až tak nepodlehlo atmosféře festivalu, kde se mluvilo stále a všude o politice. Těžko říct, jestli to je dobrá či špatná zpráva.
Nová cena Midnight movies
V kategorii Midnight movies děsil obecenstvo nejlépe psychoanalytický australský horor Seana Byrneho Milovaní (The Loved Ones). Ten směřuje ke krvavé sadistické hostině, jejímž protagonistou je středoškolský učitel, který v autě nešťastně zabil svého otce.
Naopak nejlepším kanadským filmem se stal psychologický snímek V Káhiře (Cairo Time) Rubby Nadaové. Sledujeme tu peripetie cesty manželského páru na dovolenou na Blízký východ. Oba dva jsou vydaní na pospas průvodci Tariqovi se ocitají v úplně jiném světě, nad nímž pozbývají kontroly. A nejenom jejich vztah prochází těžkou zkouškou.
A co byznys?
Letošní ročník potvrdil torontskou festivalovou nadvládu v Severní Americe, co se týče počtu filmů, návštěvníků, hostů a lidí z filmového průmyslu. Ontarijskou metropolí proudí evropské, ale i světové filmy ze všech koutů Zeměkoule. Program uvádí řadu nezávislých titulů, ale také první kvalitní studiové novinky, které spouštějí podzimní oskarové drby.
Během letošního ročníku se začalo mluvit o tom, že Kanada cítí závan ekonomického oživení, ačkoliv finanční situace západního světa se značně odrazila na účasti lidí z filmového industry (bylo jich o třetiu méně), ale také na menším obchodování s filmy. Velké firmy vyčkávají, o předražené trháky není zájem, distributoři sahají více po levnějších, a občas i umělečtějších filmech. V Torontu patřil mezi ty nejvíce obchodované například italský snímek I am Love Lucy Guadagnino, líčící složité vztahy v rozklížené echt buržoazní rodině. Obávám se však, že zrovna tenhle film českému plebejskému divákovi blízký nebude.