Jeunet je příkladem úspěchu, kterého dosahuje Francie v zahraniční distribuci, a stále udržované umělé naděje, že by evropský film mohl konkurovat americkému.

Jeunetova nová pohádka sází na prověřené recepty, jako jsou poeticky zašlá zákoutí Paříže z 30. let, herecké stylizace na pomezí cirkusu a loutkařiny či enigmatický prostor, jenž velkolepě vytyčuje plovoucí kamera a skokový střih. Příběh se vyžívá v nápadně excitovaném, barvitém melodramatu, jehož protagonisty se stávají outsideři.

Příběh "hloupého Honzy"

Tentokrát se Jeunetův příběh netočí kolem roztomilé dívky, představované Audrey Tautouovou. Divák se setkává s jejím protějškem, francouzským „hloupým Honzou“, který groteskním umem čelí nepřízni osudu. Sledujeme pomstu pracovníka z videopůjčovny Bazila (Dany Boon), jenž přišel v dětství o otce při odstraňování nášlapné miny. A nedávno ztratil práci poté, co jej zranila zbloudilá kulka.

S pomocí divadelních umělců, žijících z recyklace vyhozeného odpadu na smetišti, se osnuje dětinská, naivní, ale působivá pomsta na těch, co vyrábějí zbraně a munici. Vznikla z toho pacifistická pohádka s poučením, kde na straně zla zasednou majitelé nadnárodních zbrojařských komplexů. Proti nim stojí parta šikovných kutilů trvale udržitelného rozvoje. V nespravedlivém, globalizovaném světě vás to chytne za srdce.

Drama drogových stříkaček

Do stáje producentky Amélie Claudie Ossardové patří i znalec ženských osudů François Ozon, který se však prezentoval v Torontu nepříliš úspěšným filmem Úkryt (Le refuge), pojednávajícím drama těhotné narkomanky, která se snaží po smrti předávkovaného přítele nechat si dítě a začít znovu žít, byť na metadonu.

Jenže Ozon toho ví více o ženských než o drogách, byť si tu herec Romain Duris autenticky píchá do ruky jehlu. Jeho Mousse (Isabelle Carréová) připomíná nudící se manželku, která by si vyrazila trochu zazlobit. Nápad svést ji dohromady s homosexuálním bratrem zesnulého se neukázal být dvakrát šťastný ani přesvědčivý. Vypadá to, že se Ozon ve svých mužsko-ženských dramatech pomalu rozmělňuje, a to nejen proto, že točí rychle.

Fanatismus studentky teologie

Naopak za pozornost stojí nové drama Bruna Dumonta Hadewijch, které líčí příběh fanatické studentky katolické teologie. Ta kvůli svému vztahu k Bohu odmítá fyzický kontakt s muži, stejně jako život v normálním světě, zastoupeném buržoazním tatínkem. Je pronásledována pocity viny i osobním náboženským vytržením, její láska k Bohu ji zavede až k meznímu činu – k mladým islámským radikálům.