Desku jste natáčeli v Londýně. Rozhodli jste se tak proto, že jste nebyli spokojeni se zdejšími studii?

Tak to nebylo. Když jsme dělali úplně první demáč, točili jsme ho přes takový starý mixážní pult. Pak jsme zjistili, že kytarista spřátelené skupiny Anachronic má čtyřstopý magnetofon, tak jsme za ním šli a půjčili si ho, protože jsme byli přesvědčeni, že nahrávka bude lepší. Byl to schůdek nahoru, tak jsme to dělali vždycky. Teď to bylo stejné, chtěli jsme zase popolézt. Lákalo nás točit v Londýně, ve studiu Kore, kde už vznikla řada skvělých desek. Věřili jsme i energii toho města.

Je na desce nějaká pasáž spojená přímo s vaším pobytem v Londýně?

Paradoxně je na předcházejícím albu Fenomén. Písnička Řasenka paní Londýnkové byla Londýnem přímo inspirovaná. Vznikla, když jsme tam před dvěma lety měli koncert. Někdy mi přijde, že texty, které napíšu, se dodatečně stanou. Tahle písnička se připomněla naším nahrávacím pobytem v Londýně. Celý materiál na desku jsme ovšem připravili v Čechách, tam se neskládalo nic. Abych ale řekl úplnou pravdu: jedna pasáž tam teď přece jenom vznikla. Je to takový pohled odtamtud na San Piego, tedy naše město Pardubice. Je to dlouhá rapová pasáž na konci písničky Klenot.

Které vaší nové skladbě byste přál, aby se později stala?

Třeba hned té první, Naše nebe, ve které je slogan „Z minima je brutální všechno“. Anebo písničce Duchové. Je o špatných věcech, jež se člověku stanou a celý život s nimi bojuje. Je ale i o síle to překonat, to bych přál všem.

Jak dlouho jste psal na album texty?

Asi rok, z toho čtyři měsíce intenzivně. Napsal jsem je na všechny hudební nápady, které jsme měli. Z nich jsme pak něco vybrali na album a něco zbylo. V podstatě jsem otextoval dvě desky. Zbylé skladby si necháme v zásobě, koneckonců i na Klenot se dostaly písničky z období předešlého alba Fenomén, například Sirény. Sloku Klenotu jsme měli ještě déle, ale nějak jsme ji nemohli dodělat a nedařilo se nám ji nahrát. Teď je to jedna z mých nejoblíbenějších písniček.

V čem desce pomohla zkušenost anglického producenta Guye Fixsena, který na ní spolupracoval s Dušanem Neuwerthem a Janem P. Muchowem?

Já měl u našich desek vždycky pocit, že když jsme je ve studiu točili, strašně to tam valilo, mělo to obrovskou sílu a my z toho byli nadšení. Na pásu to pak ale bylo trochu obroušené. U této desky mám poprvé pocit, že je na ní slyšet ta cimra, ve které jsme nahrávali. Je to velká zásluha Guye Fixsena.

Pobyt a nahrávání v Londýně jste si hradili sami, album vydáváte na své značce San Piego Records. Bylo to finančně hodně náročné?

Když jsme to tak počítali, potřebovali bychom prodat kolem pěti šesti tisíc desek plus nějaké suvenýry plus peníze za stažení, které je možné za dobrovolnou cenu ode dneška. Pak bychom se mohli dostat na nulu. Vydělané peníze dáme na hromadu a za dva roky je vrazíme do další desky.