Lucie Bílá: Mám rezervy, které bych ráda objevila

Především láska ke zpěvu a to, že hledám jakoukoli příležitost si se svou výtečnou kapelou zazpívat. Na svých koncertech necítím žádnou krizi, o které se mluví. Jsou plné, protože krásní lidé se chtějí bavit, i když je smutno. Vždycky si budou chtít zpívat a vždycky se budou chtít milovat. Pokud jim mohu udělat radost, pak chvála bohu za to.

Představím jak nové písničky z chystaného alba Bang Bang, tak i ty, které jsem dlouho nezpívala.

Vlastně ani nevím proč, ale dlouho nezpívám písničku Ave Maria. Přitom ji lidé moc chtějí, takže jim konečně jejich přání splním. Dlouho jsem také nezpívala starší písničky Zemědým nebo Dalekohled. Chceme s kapelou oprášit to, co se dlouho nedělalo.

Lidé se mě pořád ptají na Neposlušné tenisky. Tu ale opravdu zpívat nebudu, leda by někdo vymyslel nějaký vtipný remix. Je ale zvláštní, že nám na koncertech moc dobře nevychází písnička Trouba. Není to takový fór, jako když je spojená s videoklipem. Na co ale opravdu čekám, to není v mém starém repertoáru. Očekávám něco nového. Mám pocit, že s kapelou Petra Maláska a celou partou kolem máme tak velký potenciál, že vznikne něco mezi námi. Nemusím už nikomu nic dokazovat a nemusím honit ceny nebo pochvaly. Potřebuju vnitřní uspokojení, a to mi přinese jenom hudba. Vím, že v muzice už bylo všechno objeveno, nikoli ale u mě. Věřím, že mám rezervy, které bych v sobě ráda objevila.

Cítím to, ale je velmi těžké dokopat k tomu lidi kolem sebe. Mám pocit, že se všeobecně lidem nechce moc pracovat. Těším se, až se to zlomí.

Protože je potřeba připravovat nové věci. Léta jsem dělala pro Oázu, centrum pro mentálně postižené, spolupracovala jsem s Linkou bezpečí, zpívala jsem dětem, věnuji se Kontu Bariéry, ovšem tentokrát jsem se chtěla spojit s někým, o kom by se mělo vědět víc. Myslím si totiž, že u nás umíme policisty i hasiče především hanět. Přitom je strašně potřebujeme.

Je pravda, že někde se musí šetřit. Já se rozhodla šetřit Prahu, protože za sebou máme dva úžasné koncerty v Lucerně a není třeba to pokoušet. Koncert v Praze jsem nenaplánovala záměrně, je zhýčkaná a těžko se dobývá. Chtěla jsem ale udělat něco, co natočí televize a nabídne to všem. Na utajeném vystoupení budou představeny příběhy některých lidí, jejichž rodiče – policisté a hasiči – při své práci zemřeli. Pozváno bude asi 200 pozůstalých a nadaci bude předán šek s finančním obnosem. TV Barrandov odvysílá koncert 7. listopadu.

Chtěla jsem to tak. Muzika se nedá dělat za zavřenými dveřmi, ale musí se propojit s lidmi. Rozhodla jsem se nejdřív absolvovat turné, na něm představit nové písničky, a až si je ozpívám před lidmi, hezky si je natočím. Cédéčko vyjde asi měsíc po skončení turné.

Vybrala jsem si oblíbené evergreeny ze šedesátých a sedmdesátých let. Budu na nich opět spolupracovat s producentem Ondřejem Soukupem a Gábinou Osvaldovou, protože její texty nemají chybu. Hudební základy jsou už natočené, ale za svým zpěvem si budu stát až po turné. Během něho zkusím zazpívat všechny písně z alba, už v pondělí si v Olomouci čtyři pět kousků dám.