Nový Almódovarův film Rozervaná objetí vsází na Penélope Cruzovou

I když Almódovar s Cruzovou spolu natočili jen čtyři filmy. Zatím poslední z nich, Rozervaná objetí, právě přichází do kin. Těžko hledat název, který by víc připomínal brakovou milostnou literaturu (divadlo, film) než Rozervaná objetí. Lze si pod ním představit všechny hrůzy, jaké jsou sto navrstvit červené knihovny s harlekýnkami dohromady.

Dokonce se trochu obávám, že se diváci neznalí Almodóvara mohou právě pod dojmem tohoto názvu filmu vyhnout. Což by byla škoda, Almodóvar je mistr právě proto, že může pracovat se sebevětší banalitou, a přesto jeho film nikdy není banální.

Jen pro toho, kdo tvrdí, že láska, sex, žárlivost či pomsta jsou banality, pro toho jsou banální i Rozervaná objetí – a ovšem celý život. Film, který o něm Almodóvar natočil, se otřásá bouřlivými vášněmi, plane hlubokými city a sděluje velké pravdy bez toho, aby se za vyslovení kterékoliv z nich styděl.

Třeba za tu, že slepý muž dovede i využít svůj hendikep: dívku, která mu nabídla převedení přes ulici, pozve k sobě domů… A když pak dokonale nevhod vstoupí jeho producentka a hospodyně, o jejíž citech k němu nikdo ani na vteřinu nepochybuje, s mužskou bezohledností klidně řekne: „Chtěla mě jen převést přes ulici.“

Ten slepý muž je scenárista Harry Caine (Lluís Homar), jenž v časech, kdy měl ještě zrak jako ostříž, býval režisérem, jmenoval se Matteo Blanco a miloval nepříliš talentovanou, ale krásnou herečku Lenu (Penélope Cruzová). Lena milovala jeho, ale byla svázána hnusným, leč pevným poutem peněz s bezohledným bohatým magnátem a producentem Matteova filmu Ernestem. Po osudném úrazu přijal Matteo jiné jméno, jinou profesi, a teď po letech to všechno vypráví svému asistentovi. Vypráví příběh plný rozervaných objetí…

Pořád to zní jako z červené knihovny, jenže film, to přece není jen kostra příběhu. Některé filmy je naštěstí pořád ještě třeba vidět. Almodóvar sice vypráví příběh, který není nijak objevný ani příliš překvapivý, ale činí tak úchvatným způsobem a s předpokládaným poznáním (byť přece jen trochu mělčím než ve filmu Vše o mé matce nebo ve Špatné výchově).

Navzdory komplikovaným vztahům, dvěma střídajícím se časovým rovinám, ztrátě a nalézání identity jsou Rozervaná objetí naprosto přehledným filmem. Almodóvar předkládá složité vztahy tak jasně a působivě, že okamžitě vtáhne diváky do hry a citově je zainteresuje. Skoro všechno, co se má stát, sice předem tušíme, a ono se to většinou také stane, ale přesto tu není ani minuta nudná.

Ostatně už jen pohled na Penélope Cruzovou je s to diváky dostatečně zabavit. Tentokrát měla úlohu o to nesnadnější, že Almodóvar točil kromě příběhu lásky a vášně také film o natáčení filmu, takže hraje vlastně dvakrát. Výborně, když jako Cruzová hraje Lenu, a pak ještě znovu, tentokrát dost špatně, když jako Lena hraje postavu Matteova filmu.

Samozřejmostí Almodóvarova filmu jsou dokonalé barvy, pohledné prostředí a také humor. Jemný a jiskřivý, jímž Almodóvar čas od času mrkne na diváky: ne vše je třeba v životě natož ve filmu brát úplně smrtelně vážně. Například pro muže tak nekonečně důležité mužství může být docela vděčným zdrojem vtípků i vtipnosti.