Je fanatický filmový fanoušek, což dává najevo nepřetržitými odkazy a citacemi děl jiných režisérů; sám je skvělý filmař, který výtečně inscenuje a pointuje jednotlivé scény, ale občas mu tak docela nedrží pohromadě stavba celku; umí senzačně vybírat herce a báječně s nimi pracovat. A je to provokatér, kterému není nic svaté.

Tentokrát použil jako obal pro svůj obvyklou brutalitou špikovaný snímek druhou světovou válku a dovnitř umístil scénář. Ten je ovšem nevídanou slátaninou jednotlivých více či méně originálních situací, v závěru rozseknutých sice osobitě, ale s umanutostí malého kluka, který staví drzost na odiv: Koukejte, co všechno já klidně udělám! Heč!

I tentokrát stříká krev z plátna

Děj začíná na francouzské farmě jako vystřižené z Vinnetoua, kam s noblesou elegantního bídáka vstoupí „lovec Židů“, plukovník Landa. Na závěr dlouhé, brilantně natočené one man show jeho komando vystřílí celou rodinu až na mladičkou Shosannu, která pak v průběhu filmu vyroste do přestrojení za blonďatou majitelku pařížského kina. Tolik jedna linie filmu.

V té druhé dostává komando amerických Židů na cestu do Evropy jednoznačné zadání: nosit veliteli co nejvíc nacistických skalpů. A protože je to Tarantinův film, víme, že nepůjde o skalpy v přeneseném slova smyslu, ale že si to odřezávání kůže z lebky s režisérem hezky v detailu užijeme.

Obě linie nicméně neodvratně směřují na slavnostní filmovou premiéru, kam má přijet i Hitler a jeho nejbližší spolupracovníci, a kde to bude rozhodně bouchat.

Fakta jdou stranou

Historická fakta nemají v Hanebných panchartech místo, o ně tu také vůbec nejde. Tarantino si vzal válku jen za záminku k westernovému (tedy svého druhu pohádkovému) vyprávění o boji hodných proti zlým. Ale i když Vinnetou měl od německého psacího stolu k realitě Divokého západu také pěkně daleko, přece jen považuji až takto volné nakládání se stále citlivými tématy druhé světové války (ještě pořád žijí pamětníci!) za mnohem problematičtější než to, jehož se dopouštěl Karel May.

Tarantino jako tvůrce sice stojí převelice zřetelně na protinacistické straně, ale přece – ospravedlnit skalpování a utloukání protivníků baseballovou pálkou tím, že pachateli jsou jindy neméně krutě pronásledovaní Židé, je jen těžko přijatelné.

Oč více však Tarantino kašle na děj, který kromě problematických východisek také často hodně klopotně škobrtá k finále, o to víc se soustředí na realizaci. A jakkoliv jsou mu lhostejná historická fakta, v jiných věcech je perfekcionista. Natáčel v Německu jak v reálech, tak ve studiu Babelsberg, Paříž točil v Paříži.

Film zazářil hereckými výkony

Nacisty hrají Němci, Francouze Francouzi, Angličany angličtí herci a tak dále. A všichni mluví svým jazykem (s výjimkou situací, kdy mají důvod mluvit jinak). Porota v Cannes, kde měli Hanebný pancharti světovou premiérou, odměnila Tarantina prostřednictvím herecké ceny pro Christopha Waltze za postavu Landy.

Jako představitel hlavní role je ale uváděn Brad Pitt, který se stává dobře zavedeným představitelem hovaďáků různého druhu od fitnessového blbečka ve filmu Po přečtení spalte ke zdejšímu buranskému veliteli komanda.

Tarantino též myslí na kamarády, a tak dal hereckou příležitost režisérovi Hostelů Elimu Rothovi, role filmové hvězdy se hodila pro krásnou, ale vcelku prázdnou tvář Diane Krugerové a z mladých evropských herců vyzdvihl k nebesům francouzskou herečku Mélanii Laurentovou a Němce Daniela Brühla.