Úspěšná psycholožka Inger Johanne Viková, jedna z dvojice hlavních postav, žije sama s lehce retardovanou dcerou. Věnuje se výzkumu psychiky deviantů, což ji svede dohromady s komisařem Yngvarem Stubø, který pátrá po únosci malých dětí. Společně se tak pokoušejí pochopit myšlení tajemného zločince, aby ho odhalili dříve, než se další dítě najde mrtvé.

Jednoduše vystavěné vyprávění je plné známých klišé. Trápení bezbranných dětí cíleně útočí na emoce. Dojem ještě umocňuje fakt, že sama vyšetřovatelka je matkou. Půvabná hrdinka ve středním věku se zmítá mezi profesí a péčí o zbožňovanou dcerku. S exmanželem vychází přátelsky, dobře míněné rady babičky ji vytáčí. Samostatná, cílevědomá a zároveň lidská. Co víc si přát. Když nakonec zakotví v náruči komisaře, s nímž se život nepáral, jedná se o očekávanou tečku. Příběh se tak téměř ve všech rovinách dočká happyendu – záhada je vyřešena, padouch potrestán, nevinný odškodněn a případ uzavřen.

Na prvním místě příběh

Anne Holtová patří k úspěšným skandinávským autorkám detektivních románů. Dvojici vyšetřovatelů Yngvar Stubø a Inger Johanne Viková věnovala celou sérii příběhů. Náměty knih často čerpá z vlastních zkušeností – rok působila jako ministryně spravedlnosti Norska. Z reálných událostí vychází i zápletka tohoto románu, podobné únosy se skutečně odehrály.

Autorka má věcný a jasný styl bez velkých uměleckých ambicí. Živým spádem děje čtenáře zaujme a nepustí do poslední stránky. Píše z pohledu vševědoucího vypravěče, místy začleňuje pasáže, v nichž popisuje myšlenky jednotlivých postav. Stejně tak prolog a epilog zachycují duševní pochody zločince, čímž možná vyvolávají určitý soucit. V kontextu však vyznívá prvoplánově. Stejně tak působí i design obálky a název knihy v češtině.

Anne Holtová: To, co je moje Knižní klub, 349 stran, 269 Kč