Při té příležitosti jsme položili několik otázek zpěvačce skupiny.

Co pro vás znamenají zlaté desky?

Ukazují, že jsme schopni zasáhnout publikum u vás, což je skvělé a taky neuvěřitelné. Je to více než jsme očekávali. Když jsme začínal, nenapadlo nás, kam až se dostaneme, že natočíme pět desek. Zkoušeli jsme spolu ve studiu, kde Ritchie nahrával desku Rainbow. A utíkal k akustickým písnčkám před tlakem studia a i od hlučného rocku. Ale teprve když jsme je zahráli pár známým, a líbili se i jim, napadlo nás, že by se mohli líbit i ostatním lidem.

Už několikrát se mi stalo, že jsem si myslela, že už stačí, čeho jsem dosáhla, ale ono přišlo vždy něco dalšího. 

Co mohou očekávat návštěvníci koncertu?

Budeme hrát pár písni z každého alba a něco Ritchieho minulosti. Pohybovat se budeme mezi folkem, renesanční hudbou a rockem. Chceme posluchačů nabídnou takovou cestu časem, která by ale nebyla pouhým únikem, i když nabídne trochu mystiky a tajemství.

Jaké písně hrajete z Ritchieho rockové minulosti?

Je jich celá řada, ale o tom, které nakonec zazní, rozhoduje Ritchie až před koncertem. Na něm je skvělé, že je velký melodik, ať už hraje nahlas přes marshally nebo tišeji s dívčím doprovodem. V reprtoáru proto máme 16th Century Greensleeves, Temple Of The King, Soldier Of Fortune, která má úspěchy všude a dobře vyznívá v nové úpravě, ale také Black Night.

Proč jste na desku nahráli Rainbow Blues od Jethro Tull?

Pro mě byl Ian Anderson z Jethro Tull prvním rockovým minstrelem, takže k jeho tvorbě mám blízko. A Rainbow Blues je krásná, melodická, chytlavá písnička, která vyznívá dobře, i když ji zpívá zpěvačka. Navíc ji mnohdy neznají ani fanoušci Jethro Tull. Vyšla jen na B straně singlů a jednom výběru.

Již dříve, hned po vydání desky jsme hovořili s Ritchiem Blackmorem.

Novinka Ghost Of A Rose zcela plynule navazuje na předchozí počiny Blackmore´s Night. Snažili jste se obohatit vaši hudbu o nové prvky či postupy?

Snažili jsme se využít širší spektrum nástrojů. Sám například v několika skladbách hraju na niněru. Rovněž jsem dal větší prostor elektrické kytaře. Ve třech písních jsme využili vysloveně rockové postupy. Chtěli jsme ještě více propojit renesanční hudbu s rock´n´rollem.

Jak si má posluchač vysvětlit titul Ghost Of A Rose?

Toto slovní spojení evokuje cosi zašlého, starobylého, což výborně koresponduje s naší hudbou.

Co vás inspirovalo při práci na novém albu?

Především osoba violoncellistky Jacqueline DuPré, jejíž osud mě velmi zajímá. Byla to skvělá hráčka a zemřela v poměrně nízkém věku. Její životní dráhu mimochodem skvěle zpracovává film Hillary And Jackie.