Článek
Režisér komedie Richard Curtis dál sám sobě nádherný tvůrčí úkol - sestavit z archivních hitů dvoudiskový soundtrack, který by představil hudbu vysílanou v 60. letech z pirátských rádií. Není pochyb o tom, že se na tom vyřádil a tak trochu ho podezírám, že celý film vznikl hlavně kvůli těm písničkám.
Jak Curtis sám píše v poznámce k soundtracku, řídil se prostě tím, co se mu z 60. let líbilo (a co si zapamatoval). Kompilace tedy nemá žádnou koncepci, míchá věci rockové, soulové a popové, britské a americké, slavné i zapomenuté.
Na jednom místě najdeme vedle zásadních milníků hudební historie (Cream, Hendrix, Otis Redding) i středoproudové fláky Hollies a Turtles, což by ještě nebylo tak tragické, ale neobhajitelná je závěrečná Let's Dance od Davida Bowieho, která není z 60. let, a nehodí se ani do filmu, ani na CD.
Jako nenáročná letní náladovka soundtrack funguje perfektně, na druhou stranu ale nemůže být reprezentativním průvodcem po světě pirátských hudebních stanicích roku 1966, protože na stejné téma už vyšly lepší CD.
Např. čtyřdisková edice 101 Pirate Radio Hits přináší dvojnásobný počet písniček za téměř stejnou cenu. Piráty na vlnách tak můžeme chápat jako osobní vyznání režiséra Richarda Curtise, který hudbu evidentně miluje a v popové klasice má celkem přehled. Nic víc a nic míň.