Článek
Nejde totiž „jen“ o Vaculíkův osud, ale o svědectví doby. „Ludvík Vaculík je svérázný a hloubavý typ člověka, značně kritický, otevřený, s výraznými prvky individualismu,“ charakterizovala ho „příloha“ k usnesení předsednictva ÚV KSČ k prvnímu vyloučení ze strany po projevu na sjezdu spisovatelů v roce 1967.
Svoboda je mi nadevše
„Např. v prohlášení za člena strany uvedl: Podepsal jsem, že souhlasím se zásadami komunismu, ovšem jak těmto zásadám rozumím. Není vyloučeno, že jim někdy budu rozumět lépe nebo jinak… Nenávidím agitaci, jednostrannost, fanatismus jakéhokoliv druhu. Nadevšechno je mi svoboda, a pokud nebude ohrožovat svobodu jiných, nevzdám se jí nikde a nikdy…“
O tom, že zůstal tomuto přesvědčení věrný, svědčí mj. reportáže a úvahy z prostředí kolektivizované vesnice. Předobrazy jeho prózy Sekyra (1966) o násilnostech na lidech a jejich duši. Smysl pro humor a ironii uplatňuje nejen vůči absurditám doby, kdy byla pravda to, co hlásaly stranické orgány, a nikoli jaká byla realita, ale i vůči sobě samému.
Pro Filmové a televizní noviny se v letech 1967–1968 podepisoval značkou odmocnina z 1. A když se mu jednou „náhodou“ dostalo do rukou číslo těchto novin, v němž jako „odmocnina z 1“ rozvíjel úvahu o mocenském vakuu z počátku roku 1968, napsal si opět své.
Jedinečné charakteristiky přátel
Pochopitelně nechybí prohlášení Dva tisíce slov z 27. 6. 1968: „Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně ji vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného už neměla…“ Určitým pokračováním i protipólem je publikovaný text Charty 77.
Vaculík přináší jedinečné charakteristiky přátel, třeba Karla Kosíka, autora knihy Dialektika konkrétního. Z působení obou v disentu připomíná, jak mu StB zabavila rukopis dalšího díla. „Víš, že mi vlastně pomohli, když mi to vzali? Musel jsem to napsat znovu a různé věci jsem si ujasnil…“
Není to jen Vaculíkova historie, i když jde v první řadě o něj i edici Petlice, kterou řídil v době, kdy se nesměl veřejně vyjadřovat. O době a projevech moci vůči signatářům Charty 77 vypovídá s nadhledem Šálek kávy při výslechu. Kdo se zajímá o včerejšek dnešních dnů, neměl by Tisíce slov minout.
