Nyní mají pražští diváci možnost seznámit se se svéráznou dětskou hrdinkou dramatizace knížky Ireny Douskové v Divadle Bez zábradlí, kde bude Hrdý Budžes pravidelným hostem. Dousková sugestivně zachytila atmosféru normalizačních let v městě Ničíně alias autorčině rodné Příbrami.

V divadle, kde hrají Helenčini rodiče, se z osobních přátel přes noc stávají uvědomělí přátelé režimu a dobří, leč nekonformní herci klesají z hlavních rolí na tu "paní, co přejde jeviště s bubnem", jak to divákům líčí Helenka. Je to divný svět, v němž si osmiletá tlustá holčička, navíc s židovským tatínkem žijícím v americké emigraci, hýčká svou představu "hrdého Budžese", co vytrval a neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí, a byl nejspíš statečným indiánským náčelníkem, v nejhorším případě partyzánem. K němu se utíká vždycky, když se jí chce brečet, protože se jí dějí "takové nemilé věci."

Hrzánová exceluje

Neumím si představit lepší herečku pro roli Helenky, než je právě Hrzánová. S velkou hereckou inteligencí se nestylizuje vnějšími prostředky do role dítěte, nehraje osmiletou holku, ona jí prostě je - celou svou opravdovou duší, nadšeným i utrápeným výrazem, s níž na sebe dobrovolně bere strasti světa dospělých. Její hereckou devizou je maximální citové nasazení, s nímž prožívá složitý svět, umění bleskového střihu, kdy postavu i dění komentuje s věcným i vědoucím odstupem - tak, jak děti intuitivně dokážou pochopit věci, s nimiž si dospělí marně lámou hlavu i srdce. Její šťastná, zrazená i horující Helenka bere diváky nejen za bránici, ale především za srdce.

Inscenace v režii Jiřího Schmiedta je plná někdy i dost hořkého humoru, 70. léta dokreslují dobové písničky, projevy, ošátkovaní pionýři a vtipně vyřešená scéna, umožňující rychlý sled obrazů. Velké herecké sólo Báry Hrzánové dobře doplňují Jarmila Vlčková a Libor Jeník v řadě postav, jež vytvářejí v dosti šíleném tempu i za pomoci dřevěných loutek.

Hrdý Budžes se na repertoáru Divadla Bez zábradlí objeví opět v listopadu (23. a 24.11.) Neměli byste si ho nechat ujít.