Tipy Věry Šimkové-Plívové

Čtu: Protože píšu pohádku Vlčice, ponořila jsem se zrovna do Popraviště Čingize Ajtmatova. Má dar vciťování se do života vlků stejně jako velbloudů ve své jiné knížce Stanice Bouřná.

Poslouchám: Ráda zůstávám věrná stanici Vltava pro její kvalitní hudební pořady.

Viděla jsem: Z filmů mě jednoznačně dostaly Želary. Je to příběh lásky, který nejde přes sex, ale velmi hluboký vztah. Navíc je to velmi dobře zahrané.

Jello Biafra

Týden po vystoupení v rámci festivalu Poezie bez hranic bude Jello Biafra přednášet svoje texty v Praze. Jello Biafra patří k předním představitelům amerického kulturního undergroundu a politického punku,. Začínal jako zpěvák Dead Kennedys. Po jejich rozchodu nahrával s dalšími významnými kapelami, jako jsou NoMeansNo, DOA nebo Lard, ale stále více se věnoval také přednášení svých textů, které jsou osobitou kombinací politických myšlenek, fakt a poezie. Jeho danamické autorské čtení by mělo trvat tři až čtyři hodiny.

Jeho olomoucké čtení bylo rozporuplné. Zdenko Pavelka ze Salonu o něm napsal: Vystoupení Jello Biafry bylo překvapením, ale i pro něho samotného. Pověst vůdčího punkera tu nadobro ztratil, nuda jeho deklamací vyhnala téměř všechny ze sálu. Punk is dead bylo nejčastějším komentářem.

Klub 007, Praha, Strahov

Ornament v současném umění

Patnáct českých výtvarníků mladší a střední generace představuje v Plzni výtvarná díla, která pracují s ornamentem. Čtverečné a kruhové tvary, mandaly - pohyblivé podoby světa, pronikají do současné tvorby docela přirozeně. Umění inspirují půdorysy sakrálních staveb, koberce hvězd, hudební partitury, řezy drahokamů, vybroušené plošky, korálky, norské vzory na svetrech či kovová brnění. Výstava ukazuje, že ornament je pokusem umělců o pochopení řádu přírody, který pak dává člověku pocit nadvlády nad zrozením, růstem i zánikem.

Galerie města Plzně, nám. Republiky, 16. 10. - 23. 11., út - ne 10 - 12 a 13 - 18 hodin

Bez peří: Noční vidění

Byť noční vidění produkoval Jan Čechtický z Ohm Square, skupina se na něm drží svého typického pojetí, v písních je jasná inspirace melancholickým britským kytarovým rockem, jenž nepostrádá temnou strunu. Přesto písním nechybí naléhavost, patrná nejen v gradujícím závěru úvodního Snu, ale zřejmá i ve Třech srdcích nebo v Noční. Přestože zvuk oživují pasáže zkreslené kytary, proměnlivý sound bicích a místy i housle, album vzhledem ke své délce působí trochu monotónně, neboť postupně ztrácí na důrazu. O trochu méně by bylo více.

Guerilla, 67:05