Článek
Iggy Pop (vl. jménem James Jewel Osterburg) ví, co činí. Koncem šedesátých let pokládal základní punkové kameny do rockové historie a nebýt jeho, možná by svět později nespatřil The Ramones, Sex Pistols, The Clash, Green Day či The Offspring. Spekulace ale odložme stranou. Pakliže má někdo pravověrný punkový rukopis, je to Iggy Pop.
Album Skull Ring nemohlo být jiné, než prošpikované hysterickou syrovostí charakterizující konec šedesátých let. Principál huláká skladbu za skladbou a je jisté, že kdyby nahrál podobně znějící album někdo jiný, všichni by mu ho omlátili o kebuli.
On ale může a hřeší. Jeho punk rock stojí za starou bačkoru, je směšně archaický a tak trochu obézní. Zestárnul, možná proto si k lůžku přizval staré i mladé známé. V písních se vedle něho prostřídají stabilní doprovodní The Trolls, neopunkoví Green Day a Sum 41, uječená diva Peaches (vyniká zvláště v Motor Inn ) a - světe div se - The Stooges.
S bratry Ashetonovými, kytaristou Ronem a bubeníkem Scottem z The Stooges se na jedné nahrávce nepodílel třicet let. Vysvětluje to ladění alba do minulosti. Pop měl prostě takovou náladu, byl jí vyprovokován a v šedesátých letech přece svítil nejzářněji.
Neopomeňme podotknout, že se v minulosti prosadil tanečním hitem, filmovou hudbou, coververzí i vstupem na pódium bez oblečení. Renesanční punker, pravda.
Iggy Pop: Skull Ring, EMI, 61:44