Článek
Román Peklo, vydaný nakladatelstvím Odeon v překladu Anny Křivánkové, obsahuje většinu rysů Cucuiho dosavadní tvorby. Podobně jako Lem či Vonnegut se snaží pomocí sci-fi kritizovat současnou společnost. Kromě pokřivených mezilidských vztahů, mašinérie korporací či nadvlády sdělovacích prostředků paroduje také klasickou vědecko-fantastickou literaturu USA.
Jízda na lochnesce
Peklo charakterizuje prolínání reality a snu nebo spíše skrytých lidských fantazií. Stejně tak Cucuiho představa reality nemá se skutečným světem moc společného. Ocitáme se v podivně zrychleném světě, kde se informace valí jedna přes druhou. Obraz střídá obraz, tváře se mísí v nepřehlednou skvrnu. Opravdu – kniha připomíná jízdu na lochnessce. Z kopce, do kopce a nikdy po rovině.
Autor sice píše věcným a jednoduchým stylem, ale nit vyprávění vede mnoha kličkami a zanedlouho ji ztratíte v davu prapodivných postav. Takzvaně černý humor často vyznívá ploše a líčení vypjatých scén je místy až příliš samoúčelné. Naopak zajímavě působí prolínání emocionálních zážitků jednotlivých protagonistů, k němuž dochází v situacích na hranici smrti.
Lidská mysl skrývá peklo
Sedmapadesátiletý Takeši se octnul v pekle, které se však nepodobá žádnému z tradičních pekel, kde se hříšníci očisťují skrze utrpení. Zde mrtví pokračují v „běžném životě“. Navzájem znají svá provinění i touhy– každý dokáže nahlédnout do myšlenek ostatních. Zdánlivě výhodná vlastnost přerůstá v psychickou trýzeň, v peklo.
Současně Cucui nabízí paralelu s bulvárním tiskem. Neexistuje soukromí, hříšníci se mohou pobavit nejniternějšími prožitky kolemjdoucích. Potkávají přátele i nepřátele, bilancují dosavadní zážitky, vracejí se do reality a prožívají ji znovu.
Autor stále připomíná tytéž okamžiky. Postupně odhalujeme, že se jedná o záhrobí ryze japonské, protože hříšníci jiné národnosti mají přece svá vlastní. Cucuiho peklo je stejně absurdní jako život mimo něj.
Jasutaka Cucui: Peklo
Jasutaka Cucui
Představitel japonské sci-fi literatury se narodil roku 1934 v Ósace. Vystudoval estetiku a umění na kjótské univerzitě a začal přispívat do časopisů povídkami a příběhy na pokračování. Průlom nastal díky románu Toki o kakeru šódžo (Dívka, která cestovala časem, 1967), který se dočkal filmového, televizního i komiksového zpracování. Od té doby vydal mnoho dalších knih, za něž získal řadu ocenění včetně francouzského řádu Rytíře krásných umění a literatury. V letech 1993-1996 odmítl na protest proti omezování svobody slova publikovat na území Japonska. V českém překladu nyní vychází jeho román Peklo z roku 2003.
