Román Peklo, vydaný nakladatelstvím Odeon v překladu Anny Křivánkové, obsahuje většinu rysů Cucuiho dosavadní tvorby. Podobně jako Lem či Vonnegut se snaží pomocí sci-fi kritizovat současnou společnost. Kromě pokřivených mezilidských vztahů, mašinérie korporací či nadvlády sdělovacích prostředků paroduje také klasickou vědecko-fantastickou literaturu USA.

Jízda na lochnesce

Peklo charakterizuje prolínání reality a snu nebo spíše skrytých lidských fantazií. Stejně tak Cucuiho představa reality nemá se skutečným světem moc společného. Ocitáme se v podivně zrychleném světě, kde se informace valí jedna přes druhou. Obraz střídá obraz, tváře se mísí v nepřehlednou skvrnu. Opravdu – kniha připomíná jízdu na lochnessce. Z kopce, do kopce a nikdy po rovině.

Autor sice píše věcným a jednoduchým stylem, ale nit vyprávění vede mnoha kličkami a zanedlouho ji ztratíte v davu prapodivných postav. Takzvaně černý humor často vyznívá ploše a líčení vypjatých scén je místy až příliš samoúčelné. Naopak zajímavě působí prolínání emocionálních zážitků jednotlivých protagonistů, k němuž dochází v situacích na hranici smrti.

Lidská mysl skrývá peklo

Sedmapadesátiletý Takeši se octnul v pekle, které se však nepodobá žádnému z tradičních pekel, kde se hříšníci očisťují skrze utrpení. Zde mrtví pokračují v „běžném životě“. Navzájem znají svá provinění i touhy– každý dokáže nahlédnout do myšlenek ostatních. Zdánlivě výhodná vlastnost přerůstá v psychickou trýzeň, v peklo.

Současně Cucui nabízí paralelu s bulvárním tiskem. Neexistuje soukromí, hříšníci se mohou pobavit nejniternějšími prožitky kolemjdoucích. Potkávají přátele i nepřátele, bilancují dosavadní zážitky, vracejí se do reality a prožívají ji znovu.

Autor stále připomíná tytéž okamžiky. Postupně odhalujeme, že se jedná o záhrobí ryze japonské, protože  hříšníci jiné národnosti mají přece svá vlastní. Cucuiho peklo je stejně absurdní jako život mimo něj.

 

Jasutaka Cucui: Peklo

Euromedia Group - Odein, 112 stran, 199 Kč